Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Píšu jen pod obrázky aneb Génius filmové hudby Zdeněk Liška
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Píšu jen pod obrázky aneb Génius filmové hudby Zdeněk Liška

Rudovský Martin
Published: 15/03/2012
Share
5 Min Read
SHARE

V Čechách máme jednoho dobře ukrytého světového hudebního skladatele – jmenuje se Zdeněk Liška (16. března 1922 – 13. července 1983), mága filmové hudby. Roku 1990 je in memoriam vyznamenán diplomem „cenou za celoživotní dílo“, od 27. října 2011 navíc laureátem Ceny Ministerstva kultury „za výjimečný tvůrčí přínos v oblasti filmové hudby“. Protože však nedbal na světskou slávu, na vlastní medializaci – existuje doslova jen pár fotografií a jediný rozhovor s ním, a to ještě velmi banální, a psal jen a jen k filmům, těžko neobyčejný význam a extrémní rozsah jeho tvorby docenit.Jak tedy uctít výročí tohoto nekorunovaného krále ze Smečna jinak než prožíváním starých filmů, tedy v koncertním sále? Samozřejmě skrze suity, viz naposled skvělá koláž Jana Duška, kterou uvedl 16. ledna 2012 Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Stanislavem Vavřínkem. Ovšem koláže a suity jsou vždy rybou vyňatou z vody. Liška totiž filmu rozuměl výsostně, jeho hudba je vždy s obrazem tolik svázána; drží jeho rytmus či jej sama utváří, tvoří nerozdělný amalgám, kdy nedílnou součástí audio stopy jsou i ruchy, šumy, dialogy či elektronické příměsi.

Je však třeba také říci, že naše starosti, tedy jistá skrytost jeho tvorby širšímu posluchačstvu, by byly Liškovi dosti vzdálené. Byl úspěšný a velmi oceňovaný, svými kolegy skladateli i filmaři obdivovaný. Miloval hudbu (především Janáčkovu a Martinů), miloval filmy (například Vláčilovy a Švankmajerovy), miloval život (ženy a své děti). Komponoval prakticky nepřetržitě, často několik „filmů“ najednou. Prostě jiné věci vezdejších ho příliš nezajímaly. Bohužel i na autonomní hudbu. Říkal, že na takové „věci“ nemá čas.Ovšem existují i studnice relativně dobře čerpatelné koncertním pódiem, totiž hudba, kterou Liška skládal pro Persii, pro šáha Rezu Pahlavího a císařovnu Farah v letech 1971 – 1978. Tuto exkluzivní zakázku získala československá organizace Art Centrum, v čele s ředitelem Hubertem S. Matějčkem. Myšlenka se zrodila při reciproční návštěvě Ludvíka Svobody v Íránu v listopadu 1969, při níž šáh Reza prezidentovi svěřil, že byl okouzlen československým pavilónem na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu a požádal, zda by se nemohli jeho autoři ujmout výstavy k chystaným oslavám 2500 let perské monarchie.

Existuje však ještě jedna možná trochu mytická teorie: totiž že Reza a Farah Pahlaví cestovali po světě a hledali skladatele, který by jim hudbu složil. Tak v Tokiu oslovili Leonarda Bernsteina. Ten jim prý ovšem řekl, že zná pro tyto účely lepšího skladatele: je strašně tlustý, žije v Praze a jmenuje se Liška.

Ať tak nebo tak, Liška pro císařský pár psal. První vzniklý projekt se jmenoval Heritage of Ages – Dědictví věků. Klíčovými postavami následné dlouhotrvající spolupráce se stali režisér Jaroslav Frič a právě Zdeněk Liška; Frič byl dokonce časem šáhem považován za člena královské rodiny.

Hudba, která vznikla k různým audiovizuálním instalacím realizovaným v Teheránu či pro íránské pavilony všude po světě, má tu velkou výhodu, že byla skládána před tvorbou expozic, případné prezentace byly střiženy dle Liškova rytmu. Ne naopak, jako u filmů. Jde díky tomu o rozsáhlejší a uzavřené formy, jaké jinak v Liškově tvorbě nemají obdobu. Navíc jsou vhodně určeny pro velké symfonické těleso, včetně klavíru, cembala, dvou harf, mnoha bicích a zesílené skupiny žesťových nástrojů. Nechybí samozřejmě ani smíšený sbor, pro Liškovu barvu tolik typický.

A právě z této oblasti Liškovy tvorby vznikla suita, pojmenovaná Hudba pro perského šáha, která v sobě zahrnuje kromě symfonických kusů také koncertantní věty pro trubku, pro klavír a pro soprán, přičemž žádná se skladeb v Praze dosud nikdy nezazněla. Tedy když si odmyslíme, že se tu před zhruba čtyřiceti lety natáčely, na čemž se podílela i Česká filharmonie s legendárním dirigentem Františkem Belfínem a Kühnův smíšený sbor se sbormistrem Pavlem Kühnem.

Premiérového provedení Hudby se ujme Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Jaromírem M. Krygelem. Zpívá Alena Hellerová a Kühnův smíšený sbor, na klavír hraje Ivo Kahánek, na trubku Marek Vajo. Stane se tak již tuto neděli 18. března 2012 v 16 hodin ve Smetanově síni Obecního domu, Český rozhlas událost přenáší v přímém přenosu. Nepřenese však všechno, na plátně se totiž bude promítat původní obrazový materiál.

Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Přenos Korzára na YouTube zahájil živé internetové vysílání baletů z Velkého divadla v Moskvě
Next Article Deset otázek pro Lang Langa: Nejdůležitější je pro mě být sám sebou
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up