Perkuse obvykle známe jako nenápadné členy rodiny orchestrálních nástrojů. Ney Rosauro je však představuje sólově – ať už jde o vibrafon, tympány nebo právě marimbu, kterou podle legendy kmene Zulu stvořila africká bohyně a dala jí své vlastní jméno. Rodák z Rio de Jainera je jedním z nejdynamičtějších perkusionistů a skladatelů současnosti. Jeho Koncert pro marimbu zhmotňuje jihoafrické rytmy a melodie, které v košickém Domě umění provede německý interpret Alexej Gerassimez. „Na tomto koncertu se mi velmi líbí, že tančí na pomezí různých žánrů, jako je folklór, jazz a klasická hudba. Je rytmický a ‚funky‘, někdy složitý, jindy zasněný, ale nikdy ne brakový. Takže si určitě vezmu taneční boty,“ slibuje Gerassimez. Je nejen fenomenálním virtuózem, ale také kreativním a inteligentním hudebníkem s výraznou energií. V aktuální sezóně je rezidenčním umělcem v Tonhalle Düsseldorf i ve Státním divadle Augsburg.
Slavné Bolero Maurice Ravela bylo původně zamýšleno jako podklad pro baletní představení. Francouzský impresionista ho složil v roce 1928 a věnoval známé tanečnici Idě Rubinsteinové. „Na Ravelově Boleru je fascinujících mnoho věcí, jejichž společným jmenovatelem je originalita. Už jen to předepsané pomalé tempo, které vlastně vůbec neodpovídá tradiční formě španělského bolera a se kterým měli tehdejší dirigenti potíže. Dokonce sám velký Toscanini dostal od Ravela osobně vynadáno, protože interpretaci pojal tempově velmi svobodně a převážně rychle. Dále hudební forma, která v podstatě neexistuje, pakliže nebudeme považovat za formu stále se opakující téma, byť ve dvou částech – spíše než bolero je to jakási dvojitá passacaglia. Dále skvělé sólové zapojení snad všech dechových nástrojů včetně saxofonů, navíc leckde psaných v kombinaci připomínající varhanní mixturu,“ říká Zbyněk Müller, hlavní hostující dirigent Státní filharmonie Košice. Podle něj je Ravelovo dílo také skladbou, která nedovoluje žádnou interpretační volnost, podle skladatelova přání je správné hrát ji jen „nasucho“ od začátku do konce. „A v neposlední řadě je to také kompozice, jejíž provedení by se zřejmě navzdory velkému obsazení mohlo obejít bez dirigenta, pokud by byl hráč na malý bubínek ochoten vzít na sebe odpovědnost za správnou volbu tempa. Ale když si tyto technické detaily odmyslím, jako posluchač bych se asi nejvíc těšil, jak to krásně pomalu narůstá až do ohromujícího závěru, kde vše doslova exploduje,“ uzavírá Müller.
Celý večer zahájí hravá a rozmarná orchestrální suita Měšták šlechticem. Richard Strauss jí před více než sto lety vdechl dávku barokní příchuti a neofolklorismu. Několik jejích částí založil na hudbě Jeana-Baptisty Lullyho, který zhudebnil Molièrovu komedii již v roce 1670.
