Simona Šaturová
Čeho se dopouštějí intendanti a režiséři na pěvcích?
Za největší prohřešek intendantů považuji, když vás obsadí do role, která není ideální pro váš hlas. Často se tak děje u mladých pěvců, kteří jsou bez zkušeností a nedovedou přesně odhadnout svoje možnosti. U režisérů bývá někdy problém, že žádají po pěvci hereckou akci, která se neslučuje se zpíváním, nebo jim dokonce překáží ve snaze podat kvalitní pěvecký výkon.
Bohužel jsem oboje zažila, a to jsou přesně okamžiky, kdy má nastoupit vaše agentura a chránit vaše zájmy.
Zuzana Marková
Jaký je snový koncert Zuzany Markové? Kdybyste si mohla sama vybrat orchestr, sólisty, se kterými budete vystupovat, dirigenta i dramaturgii, jak by to vypadalo?
Svůj snový koncert prozradit nemohu, protože to by se mi třeba pak nemusel splnit. Jsem v tomhle docela pověrčivá. Své operní sny jsem nikdy nahlas neřekla a dneska můžu říct, že se mi jich hodně splnilo. Třeba jako zpívat Violettu v Pařížské opeře nebo v Maggio musicale Fiorentino ve Florencii anebo Lucii v Teatro La Fenice v Benátkách. Jeden z mých snů se ale blíží, a to je recitál v lednu ve Dvořákově síni za doprovodu mého manžela. Co víc si přát!
Pavel Černoch
Kdybyste mohli jít na dobré víno s jakoukoliv postavou z operní literatury, kdo by to byl a proč?
Byl by to Dalibor. Zeptal bych se, jak to bylo s tím loupeživým byznysem (což byl jeho hlavní zdroj obživy, než se dostal do hledáčku justice). To znamená: Byl něco jako Robin Hood, respektive Jánošík, nebo jen obyčejný kriminálník s toliko regionální působností?
Zeptal bych se, jak to bylo s Miladou a Zdeňkem. Byl by to, pokud by celá věc skončila happyendem, v radosti žitý polyamorický trojúhelník mezi Ploskovicemi a Litoměří, který se nepřízní osudu přesunul na onen svět („Čeká mne Zdeněk s Miladou“)? Kardinální otázka – proč to tak brzy vzdal? Zpočátku měl velké ambice („A kdybys ty mně, králi, v cestě stál, na trůně bezpečně bys neseděl!“) a pak si tak nějak skoro mimochodem umřel – prostě se nechal zabít. Tady se ptám, zda to není tak trochu problém naší národní mentality. Historie recepce Dalibora by tomu nasvědčovala.
Petr Nekoranec
Jste jedním z umělců, který je s agenturou téměř od svého začátku, a i s její pomoci jste se dostal tam, kde jste. Co Vás na spolupráci s agenturou za ty roky nejvíce překvapilo?
Ano je to pravda, s Nachtigall Artist spolupracuji od svých začátku a jsem jí neskutečně vděčný za maximální profesionalitu, ale rovněž zachování lidskosti, což je v tomto povolání více než vzácné. To je zároveň i to, co mě na naší spolupráci překvapilo. Všichni mě totiž připravovali na jinou daleko horší realitu spolupráce s agenturou. A jelikož se nám pracuje skvěle, žádná překvapení zatím nepřišla. Vše je vždy výborně připravené.
Boris Prýgl
Jaký byl Váš největší šok na jevišti?
Bylo to na Operálii v roce 2017, kde jsem ve finále měl zpívat Leporellovu árii z Dona Giovanniho. Den předem jsem se domlouval s klavíristkou, že jí přinesu noty přímo na podium. Přes všechnu trému a soustředění na zpěv jsem si ovšem noty nechal v šatně a uvědomil jsem si to přesně ve vteřině, kdy jsem udělal první krok na podium. Běžel jsem tedy do šatny a zpět, což bylo asi 10 minut, během kterých velká část operního světa, která sledovala živý přenos, prostě musela počkat na Prýgla (smích).
