Osobnosti české opery: René Tuček

Psal se 6.listopad 1970 a v pražském Národním byla ohlášena premiéra, od které běžný divák příliš nečekal. Prokofjevova Vojna a mír. A ani představitelé ústředního páru v Praze známí nebyli. Ona vůbec, on jen velmi málo. Gabriela Beňačková a René Tuček. Mladá slovenská zpěvačka těsně po škole a čtyřiatřicetiletý barytonista, tehdy angažovaný Brně a do Prahy přizvaný jako host, vytvořili naprosto dokonalý pár. Pěvecky, herecky, prostě po všech stránkách. Především jejich zásluhou se tento Prokofjev nakonec stal pro Prahu velkou událostí. A René Tučkovi bezpochyby otevřel v Národním dveře k angažmá, které podepsal pár měsíců po památné premiéře. K angažmá, kde se velmi brzy stal a po dvě desetiletí pak byl prakticky nepostradatelným, a to i přes velmi silnou konkurenci, která tehdy v jeho barytonovém oboru v pražském Národním panovala.

S.Prokofjev: Vojna a mír (Andrej Bolkonskij, G.Beňačková jako Nataša Rostovová)

Barytonista René Tuček se narodil 8.ledna 1936 v Praze, po devítiletce ale nastoupil v Sokolově do hornického učiliště. Už v té době rád ochotničil a nevyhýbal se ani zpěvu, jako patnáctiletý prý ovládal celého Kecala i Jeníka z Prodané nevěsty. Když mu bylo osmnáct, udělal konkurz do sboru operety v Plzni a právě tehdy muzika v jeho životě zvítězila. Začal se učit zpívat. Po čtyřech letech přechází k opeře, do Českých Budějovic. Čeká ho tu věru velmi těžký úkol: Ač tehdy sám ještě spíš jako tenor, během pouhých deseti dnů musel na záskok nastudovat obtížného barytonového Kalinu ze Smetanova Tajemství. Obstál na výbornou, což mu v budějovickém souboru zajistilo smlouvu sólisty. Během dvou let si tu zazpíval mimo jiné jednu ze svých životních rolí, Rossiniho Figara a také Gounodova Mefista.

G.Verdi: Rigoletto

V roce 1960 René Tuček přichází do Janáčkovy opery v Brně, kde se jeho první rolí stává Don Manuel z Fibichovy Nevěsty messinské. V moravské metropoli se brzy zařazuje k předním sólistům souboru a zůstává jí věrný celých dvanáct let. Oceňován je nejen jeho jadrně znělý, ve všech polohách vyrovnaný baryton s nádherně znějící kantilénou, ale i zvlášť v opeře ojedinělé představitelské vlohy a v neposlední řadě i jevištní elegance. „Mladý divák je přímo alergický na tzv. operní patos. Všechno, co vidí na jevišti, musí být pro něho naprosto přesvědčivé, nic neodpustí. Proto i nároky na operního sólistu jsou v tomto ohledu stále vyšší.“ To jsou Tučkova slova, pronesená před několika desítkami let.

G.Rossini: Lazebník sevillský (Figaro, J.Jonášová jako Rosina)

V Brně si René Tuček zazpíval za oněch dvanáct let mnoho rolí, a to nejen v českém repertoáru (jen namátkou Smetanův Přemysl či znovu Kalina, zpěvákova po dlouhá léta parádní role) či klasickém repertoáru zahraničním (mimo mnoha dalších i Mozartův Don Giovanni, Verdiho Luna a Jago, Bizetův Escamillo), ale také třeba Gershwinova Porgyho, Nechljudova v Cikkerově Vzkříšení či Dantona v opeře Gottfrieda von Einema Dantonova smrt.

W.A.Mozart: Figarova svatba (Almaviva)

A pak tedy konečně počátkem sedmdesátých let přichází na řadu Praha. René Tuček neváhá jít do nejistoty, i přesto, že v Brně byl po dlouhá léta hvězdou, a že v Národním působili v té době taková barytonová esa, jako Teodor Šrubař, Václav Zítek, Jindřich Jindrák, Antonín Švorc, Josef Heriban. Tuček ale zazářil prakticky okamžitě a stal se až do začátku devadesátých let jedním ze základních sloupů opery Národního divadla.

G.Donizetti: Don Pasquale (Malatesta, K.Berman jako Pasquale)

G.Bizet: Carmen (Escamillo)

G.Verdi: La traviata (Giorgio Germont, J.Jonášová jako Violetta)

Výčet pěvcových pražských rolí by byl předlouhý. Vzpomeňme tedy alespoň na ty nejvýraznější: René Tuček byl například snad nejlepším Radovanem ve Smetanově Libuši za dlouhou řadu posledních desetiletí. Stejně tak nedostižný byl jeho Adolf z Dvořákova Jakobína (neméně skvěle zpíval i Bohuše), nezapomenutelný je i jeho Vok Vítkovic z Čertovy stěny či Ladas (mluvená role!) z Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Výtečný byl i v opeře italské, například jako Verdiho Rigoletto, Giorgio Germont z Traviaty, Luna v Trubadúrovi, Paolo ze Simona Boccanegry nebo Ford z Falstaffa, stejně tak zářil i jako Pucciniho Marcel, Scarpia a Sharpless. Kapitolu samu o sobě pak tvoří jeho výtečný Figaro z Lazebníka sevillského, kterým jakoby se snad už narodil. Mnoho fanynek vzdychalo také při jeho mužném Escamillovi v Carmen, ohromný byl i v Čajkovského Oněginovi či Tomském z Pikové dámy (ve které zpíval i Jeleckého).

P.I.Čajkovskij (Eugen Oněgin (Oněgin, M.Cihelníková jako Taťána)

P.I.Čajkovskij: Piková dáma (Tomský)

G.Verdi: Simon Boccanegra (Paolo, K.Hanuš jako Pietro)

Profil Reného Tučka by nebyl úplný bez připomenutí jeho pedagogické práce. Řadu let vyučuje zpěv na Akademii múzických umění, mezi jeho žáky patří například Richard Haan či Martin Bárta.

G.Puccini: Tosca (Scarpia)