Olomoucký soubor opery a operety Moravského divadla uvádí od 16. března inscenaci jedné z nejhranějších českých operet – Polskou krev Oskara Nedbala. Je až neuvěřitelné, že se na olomoucké jeviště vrací už po čtrnácté, tentokrát v úpravě a režii Gustava Skály a v hudebním nastudování Tomáše Hanáka.
Právě úprava Gustava Skály připravila z notoricky známých dialogů i melodií všem milovníkům lehké múzy mnohá svěží a příjemná překvapení, která skutečně pobavila. Pro olomoucké sólisty, ale i orchestr a sbor, vystupující především s operním repertoárem, znamenal operetní titul už tradiční každoroční obohacení repertoáru o divácky přitažlivou inscenaci.
Právě při příležitosti nového nastudování Nedbalova evergreenu jsem oslovila jednoho z předních členů olomouckého souboru a představitele Hraběte Boleslawa Baranského, tenoristu Petra Martínka.
Jako dlouholetý sólista olomouckého souboru opery a operety máte bohaté zkušenosti s oběma žánry. Pokud byste porovnal náročnost operních a operetních výkonů, jak jste na tom vy osobně?
Já osobně jako interpret bych operetu, myslím tím dobrou operetu, jako žánr nepodceňoval. Opereta klade nemalé nároky na zpívání, přirozenou mluvu i pohyb. Na kumštýře veliké nároky jak po stránce pěvecké, tak i herecké. V Olomouci jsem tento měsíc zpíval jeden večer Adorna v Simonu Boccanegrovi a hned následující večer Higginse v My Fair Lady. Musím říct, že jsem si oboje moc užil. Prostě vše chce své.
Myslím, že opereta je zvláštním fenoménem. Jak je možné, že přitahuje tak početné obecenstvo i v dnešní době?
Ne, opereta není zvláštním fenoménem. Je to útvar hudebního divadla, který má své místo na slunci, stejně jako opera. Vznik operety byl dán přirozeným vývojem a požadavkem diváka, který se chtěl uvolněně bavit, hlavně v Evropě v době po první světové válce. Za dobu svého dvacetiletého angažmá v Olomouci, ale i hostování v brněnské a ostravské operetě vím, že opereta stále přitahuje. Doba překypuje negativismem a lidé hledají ostrůvky nadějí… Opereta, když je dobře udělaná, dopřává pěknou podívanou. Melodie, které znějí v hlavě, když čekáte u šatny na kabát. Hlavně ale dává kouzlo noblesy, kdy muži líbali ženám ruce, pouštěli je první do dveří a pro čest se bili do poslední kapky krve…
Vy jste se v této sezóně vrátil opět k roli hraběte Boleslawa Baranskeho. Kolik předchozích inscenací Polské krve v Olomouci vůbec pamatujete?
Milovaná Polská krev… Jsem šťastný, že mne tato role ještě potkala. V Ostravě jsem před pár lety nastudoval úlohu Milana Mikoliče v Nedbalově Vinobraní. Mohu srovnávat obě role dvou nejhranějších titulů tohoto skladatele. Polská krev je krásná v nadčasovém příběhu, který nikdy nevyčichne. Já si ještě pamatuji – neboť jako prostějovký rodák jsem chodil do divadla v Prostějově – na inscenaci Polské krve tehdejšího Hudebního divadla v Hodolanech. To jsem byl samozřejmě ještě divákem… Takže pamatuji inscenace tři a ve dvou posledních jsem měl a vlastně mám čest zpívat roli Bola. Polská krev je v oblasti české operety srovnatelná s Prodanou nevěstou v oblasti české opery. Je prostá, krásná a hlavně naše…
Děkuji za vaše odpovědi.
Oskar Nedbal:
Polská krev
Překlad, úprava libreta, režie a choreografie: Gustav Skála
Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigent: Tomáš Hanák / Pavel Šnajdr
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna: Eva Brodská
Kostýmy: Josef Jelínek
Premiéra 16. března 2012 Moravské divadlo Olomouc
Helena Zaremba – Elena Gazdíková / Lea Vítková
Hrabě Boleslaw Baranski – Petr Martínek / Milan Vlček
Wanda Kwasinskaja – Barbora Polášková / Vendula Hlubková / Věra Veselská
Bronio von Popiel – Ondřej Koplík / Antonín Valenta
Jan Zaremba – Jiří Přibyl / Vladimír Třebický
Jadwiga Pawlova – Magda Málková / Zdeňka Mollíková
Mirski – Ondřej Doležal / Petr Šíma
Senowicz – Jakub Rousek / Ivo Melkus
Gorski – Vladislav Zápražný / Jan Vaculík
Wolenski – Jiří Horowitz / Radek Leszczynski
Paní von Drygulska – Marcela Brožová / Michaela Dvořáková
Wlastek – Jindřich Suk
Foto Moravské divadlo Olomouc
