Příští čtvrtek, tedy 26. března se na repertoár Národního divadla v Praze vrátí opera Boris Godunov skladatele Modesta Petroviče Musorgského. Dílo hudebně nastudoval umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň. Pro novou inscenaci je zatím naplánováno 13 představení v této a následující operní sezoně. Naposledy byl Boris Godunov pod hlavičkou Opery Národního divadla uveden v roce 1976, samostatná Státní opera Praha Borise Godunova nastudovala v roce 1996.
„Co je na Borisi Godunovovi jedinečné, je velice moderní dějová osnova. Dále je to práce s časem. V opeře jsou úseky, kde se vůbec nic neděje, velice dlouhé, což souvisí s ruským vnímáním času,“ uvedl Kofroň.
V režii Lindy Keprtové se v titulní roli představí sólista moskevského Velkého divadla, ruský basista Michail Kazakov. Alternací bude jeho krajan Vitalij Jefanov, sólista Novosibirského státního akademického divadla opery a baletu.
„Role Borise Godunova je jednou ze stěžejních pro pěvce basového oboru, zejména pro ruské pěvce. A ani já nejsem výjimkou. Pro mě osobně je nejoblíbenější jednak pro svou hudební rovinu, ale také díky možnosti ukázat herecký dramatický talent,“ uvedl Kazakov.
Pěvec se narodil v roce 1976 v Dimitrovgradu. V roce 2001 absolvoval studia na Kazaňské konzervatoři. V Česku se představil loni v srpnu v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov na galakoncertě hvězd moskevského Velkého divadla.
V dalších rolích se představí Sylva Čmugrová a Kateřina Jalovcová (Fjodor), Marie Fajtová a Michaela Kušteková (Xenie), Oleg Kulko a Valentin Prolat (Kníže Šujskij) a Tomáš Černý a Michal Lehotský jako Lžidimitrij. Vedle orchestru a sboru Národního divadla se na představení bude podílet Pražský filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor.
Boris Godunov je debutem režisérky Keprtové na jevišti první scény. „Mě osobně trochu děsí, a to nejsem vášnivý pozorovatel politické situace, v jakém čase Borise inscenujeme. V čase, kdy Rusko posílá své tanky do cizí země, kdy každý den dostáváme jiné informace, jednou proukrajinské, jednou proruské, v čase, kdy se na jednom jevišti setkávají umělci ze zemí, jež jsou v ozbrojeném konfliktu. To je opravdu pocit velmi zvláštní,“ podotkla Linda Keprtová.
Přestože opera nese jméno po významném ruském carovi, Boris Godunov není jedinou hlavní postavou díla. Podobně jako dramatická předloha Alexandra Sergejeviče Puškina je i operní verze shakespearovskou mnohoznačnou studií lidské společnosti na prahu krize autorit, tradic a zákonů.
Foto archiv ND
