
V hlavní roli se na přání Ščedrina představí ruská sopranistka Pelageya Kurennaya, která se bude střídat s Martou Reichelovou. Hudebního nastudování se chopí mladý německý dirigent ruského původu Sergey Neller.
Opera Lolita se v Praze dočká čtvrtého světového nastudování. Světová premiéra se konala v roce 1994 ve Stockholmu. Poté byla uvedena v Rusku a Německu.
[clanek id=“317459″]
Sám Ščedrin považuje Lolitu, kterou Nabokov napsal nejprve v angličtině a následně v ruštině, za jednu z nejdůležitějších knih 20. století. Nevypráví podle něj pouze příběh dívky a zralého muže, kniha nabízí filosofický pohled na život a ukrývá tajemství. Jde podle něj o pokus pocítit a pochopit, co je ženská krása a přitažlivost. S operou Ščedrin vstupuje na české jeviště podruhé, prvně to bylo v roce 1978 v Brně s operou Mrtvé duše. Známé jsou spíš jeho balety v čele s Carmen. Většinu baletů složil pro svoji manželku, slavnou primabalerínu Maju Pliceskou, která v Praze několikrát vystupovala.
[clanek id=“317782″]
Českou inscenaci Ščedrinovy Lolity vytvořila slovenská režisérka Sláva Daubnerová. Její ambicí je vrátit Lolitě její skutečný obraz, který se za více nž 60 let od jejího vydání změnil. „Žijeme v době, která je zahlcena hypersexualitou mladých dívek. A to není proces, který by měl být v naší společnosti romantizovaný. Populární kultura z Lolity udělala módní ikonu, narušila její identitu a ukradla její jméno. Obraz předčasně vyvinuté svůdkyně se tak stal jedním z nejrozšířenějších nepochopení. Zapomněli jsme však na Lolitu. Zapomněli jsme na dívku, která v noci pláče do polštáře. Stále totiž platí, že dítě není zodpovědné za zneužívání a jediná osoba, která nese vinu, je zneuživatel,“ uvedla Daubnerová.
Nabokova Lolita se dočkala v režii Stanleyho Kubricka v roce 1962 prvního filmového zpracování, následně ji v roce 1997 na filmové pĺátno přenesl Adrian Lyne. Za jejím muzikálovým provedením stojí dvojice Alan Lerner a John Barry, na divadelní prkna ji přenesl Edward Albee.