Když se dnes vrátíme k dobovým zprávám o mimořádně úspěšné premiéře Langerova dramatu Periferie v činohře Městského divadla na Vinohradech v únoru 1925, dozvídáme se o silně emotivní atmosféře celého představení, dotvořené scénickou hudbou i nejrůznějšími zvuky, o tom, jakým byl režisér Jaroslav Kvapil mistrem nálad, či o stylové čistotě inscenace, která záhy vstoupila do dějin českého moderního divadla. „V dialogu prostý, střídmý, protipatetický, v osnovách fabule přebohatý, nekonvenční, vytvářející silně strhující dramatické dění“, napsal o Langerově Periferii Vítězslav Nezval.
A vlastně podobné pocity má člověk i dnes, při shlédnutí taneční adaptace Langerovy hry, tak jak ji s podtitulem „taneční divadlo – zpěvohra“ uvádí balet Divadla F.F.Šaldy v Liberci, a jak s ní tento soubor vystoupil na festivalu současného tanečního divadla Dance Open Air 2011, pořádaném minulý týden na nádvoří pražského Lichtenštejnského paláce Tanečním centrem Praha.
Hlavní motiv Periferie – hledání spravedlnosti, duševní rovnováhy ve spojení s vinou a trestem – je mimořádně nosný a působivý i v libretu, režii a v neposlední řadě i v pohybovém konceptu tanečnice a choreografky Aleny Peškové, od této sezony šéfky libereckého baletního souboru. Jistě, Pešková je v použitém tanečním slovníku limitována početním stavem tanečníků, které měla k dispozici (ani ne dvacet) a pochopitelně i jejich technickou výbavou. Umně však do své choreografie nezřídka zakomponovává jak na scéně prakticky stále přítomnou dvojici statistů, tak i neobyčejně šťastně napsanou, více zpívanou než mluvenou postavu Vypravěče, resp. vypravěčky. S Peškovou by sice šlo polemizovat v nejedné věci – například v tom, že děj její Periferie je zdaleka ne vždy ve všem dobře srozumitelný, anebo třeba v tom, že vypravěčka v některých „mezičasech“, kdy děj jen pozoruje od svého bokem umístěného líčícího stolku, zbytečně odvádí od dění na scéně pozornost. Ve výsledném dojmu ale jde určitě o velmi zdařilý projekt moderního tanečního divadla, kde nic nepůsobí prvoplánově pozlátkovým či kýčovitým dojmem (jako třeba u nepříliš vydařené nedávné inscenace Vaculíkova Fausta v Národním), které jde až na samou dřeň psychologie postav a ani na minutu nenudí. Ohromnou zásluhu na tom bezpochyby má i až dotěrně neodbytná, šantánově (v dobré slova smyslu!) dráždivá hudba Martina Němce, zdaleka nejen na divadle zkušeného tvůrce a známé tváře kapel Precedens a Lili Marlene. Pochválit je třeba i velmi šťastně řešenou variabilní scénu (Richard Pešek).
Ústřední dvojice Franciho a Anny ve ztvárnění v Liberci angažovaného ruského tanečníka Alexeye Yurakova a nedávné absolventky brněnské Taneční konzervatoře Jany Schweitzerové je přesvědčivá už jen svojí mladistvou fyziognomií, dvouhodinovému dramatu dokáže po celou dobu dodat potřebný vnitřní tah a psychylogickou naléhavost. Mezi silné momenty inscenace tak určitě patří hned scéna setkání Anny a Franciho po jeho návratu z vězení či vraždy „zákazníka“ Anny. (Alternantkou Schweitzerové je hostující Adéla Pollertová, právě za roli Anny letos nominovaná na cenu Thálie). Vedle všech ostatních tanečníků si zvláštní zmínku určitě zaslouží Vypravěčka hostující herečky a zpěvačky Dáši Součkové, která svým výstupům dodává punc výrazné osobnosti a sugestivní naléhavosti. Třeba její „Ono se to pořád plete do myšlenek, co?“ muselo divákům rezonovat v mysli určitě ještě dlouho po závěrečné oponě.
Liberecká Periferie dokazuje, jak i na oblasti jde v rámci poměrně skromných možností dělat strhující taneční divadlo na výtečné úrovni, které jeho návštěvníky určitě přivede do hlediště brzy znovu. Škoda jen, že pražská repríza na nádvoří Lichtenštejnského paláce v rámci festivalu Dance Open Air měla tak mizernou propagaci, kdy proto přišla asi jen padesátka diváků, navíc v nejednom případě evidentně přátel účinkujících.
Martin Němec:
Periferie
Libreto, režie a choreografie: Alena Pešková
Scéna: Richard Pešek
Kostýmy: Monika Kletečková, Alena Pešková
Soubor baletu Divadla F.F.Šaldy v Liberci
Premiéra 19.listopadu 2010 v Šaldově divadle
(psáno z reprízy 23.6.2011 nádvoří Lichtenštejnského paláce v Praze – Dance Open Air 2011)
Vypravěč – Dáša Součková
Dva pomocníci – Jiří Černý, Václav Loužecký
Franci – Alexey Yurakov
Anna – Jana Schweitzerová
Barborka – Jaroslav Kolář
Tony – Vladimir Kamenev
Pan Urban – Pavel Novotný
paní Urbanová – Karolína Miková,Maria Gornalová
Služka – Veronika Fišerová
Ředitel nočního podniku / Soudce / Švec – Andrey Bayniyazov