Rekonstrukcí první hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha Vest pocket revue připravenou k devadesátému výročí jejího uvedení vyvrcholil dnes na autentických místech v někdejší Umělecké besedě v Praze (dnes divadlo Na Prádle) Mezinárodní den srandy. Organizátorem bylo sdružení Werichovci, připomnělo tak okamžik, kdy se oba tito tehdy ještě neznámí posluchači práv setkali při první spolupráci.
Akci tehdy pořádal spolek bývalých žáků československého oddělení na francouzských lyceích v Praze. Předsedou zábavní sekce byl Voskovec. Název Vest pocket revue vznikl podle tehdy dovážených zápalek Vest pocket, které se dávaly do kapsičky u vesty. V doslovném překladu tedy jde o revui z kapsy u vesty.
Představení v divadle, kde revue zazněla 19. dubna 1927 poprvé, předcházelo setkání příznivců V+W před Werichovou vilou na Kampě. K rekonstruovanému domku na Kampě přišli s klaunskými nosy a žertovnými pokrývkami hlavy. Zazpívali a vypálili salvu z papírových pytlíků.
„Chceme zopakovat aspoň v kostce tuto hru díky skladateli Danielovi Dobiášovi, který prostudoval hudební materiály a připravil s Janem Vodňanským a Zuzanou Vrbovou rekonstrukci písniček,“ řekla zástupkyně Werichovců Eva Gutová. Přítomní v sále poté zhlédli videorozhovor s Jiřím Suchým, vyslechli i Orchestr Ježkovy stopy posluchačů konzervatoře.
„Vlastně se nedá hrát Vest pocket revue – ani v rekonstrukci. Už proto, že jim tehdy bylo dvaadvacet, s tímto představením objevili sami sebe navzájem a zároveň i svou budoucnost,“ popsal Jan Vodňanský. Ani oni se k tomu nikdy nevrátili. „Prostě v mládí objevovali svět a svět je,“ dodal. Připomněl, jak před dvaceti lety při sedmdesátém výročí revue rekonstruovali s Dobiášem písničky, které vlastně nikdo neznal, protože je nikdy nenahráli a nesložil je Jaroslav Ježek. „Texty jsou ale doslova výbušným poetickým materiálem. Napsali je na cokoliv ze známých melodií. Od ruské písně Ej uchněm až po operní a operetní árie či americký ragtime,“ uvedl.
Představení Vest pocket revue sepsali Voskovec s Werichem jako studentskou recesi. Spontánní a improvizovaná hra měla u publika úspěch. Uvedli ji včetně zájezdů překvapivě téměř 250krát, zanechali studií a začali se naplno věnovat divadlu. Přes menší scény doputovali do Paláce U Nováků, kde zahájili slavnou éru Osvobozeného divadla. V roce 1939 emigrovali do USA. V roce 1946 se po Werichovi na čas vrátil i Voskovec, snažili se Osvobozené divadlo obnovit. To se nedařilo a Voskovec definitivně emigroval v roce 1948. Zemřel 1. července 1981 v USA, svého kolegu přežil o pouhých osm měsíců.
