„Nevěděla jsem, jak jsem v Nigérii známá,“ připouští třiatřicetiletá Omo Bello. „Opustila jsem vlast před více než deseti lety a netušila jsem, jak moc se tady za tu dobu věci změnily. Když jsem viděla, kolik přišlo lidí, byla jsem překvapená. Ale bylo to příjemné překvapení!“ usmívá se.
Omo Bello, která studovala v Lagosu, objevili lovci talentů. Díky stipendiu pak mohla studovat na pařížské konzervatoři. Má za sebou několik turné, jedno album a četná ocenění. Její repertoár nyní sahá od Vincenza Belliniho po Giuseppe Verdiho.
Omo Bello se na Vánoce, po sérii koncertů v Británii, vrátila do vlasti. Vysvětluje, že ve světě je její země spojována spíše s hudebními žánry, jako je afrobeat nebo highlife, než třeba s Josephem Haydnem. Díky rozšíření internetu však vzniklo nové publikum, jež se zajímá o různé hudební žánry přicházející ze zahraničí.
„Mnoho lidí mě objevilo na YouTube a na sociálních sítích. Byli překvapeni, jak je opera krásná,“ zdůrazňuje.
Ředitelka hudební školy Musical Society of Nigeria Marion Akpata, která její koncert pořádala, soudí, že v Nigérii je dost prostoru pro další pěvce, jako je Omo Bello, neboť země má bohatou hudební tradici, včetně zpěvů v kostelích.
„Hudba je součástí nigerijské kultury,“ ujišťuje Marion Akpata, která studovala na slavné hudební škole při Newyorské státní univerzitě a pak se v šedesátých letech usadila v Nigérii. „Zde všechno doprovází hudba. Když se narodí dítě, když někdo zemře. Také vše, co se děje mezi životem a smrtí, je doprovázeno hudbou,“ říká.
Hudební škola Musical Society of Nigeria, založená v roce 1989, je hlavní nigerijskou institucí, kde se učí západní vážná hudba. Šedesátka studentů zde nyní navštěvuje dvouletý kurz zahrnující teorii i praxi.
Marion Akpata nevidí důvod, proč by opera se svými univerzálními tématy nemohla v Nigérii vzkvétat. „Vezměte si například velmi populární operu Carmen. Příběh Carmen může být přenesen do kterékoli země, do kterékoli kultury,“ zdůrazňuje.
Profesor Joseph Oparamanuike je hrdý na to, že jeho studenti už vystoupili se třemi operami včetně Mozartovy Kouzelné flétny, která se setkala se živým zájmem publika.
Avšak podobně jako Omo Bello musejí nigerijské talenty, ať jde o sport, vědu nebo umění, odjíždět do zahraničí, protože doma nemají příležitosti. Naopak Jihoafrická republika odchovala četné operní pěvce a má vlastní operní soubor.
Omo Bello říká, že její vlast potřebuje vlastní konzervatoře a operu, jejichž zrodu by mohli pomoci nejlepší absolventi evropských hudebních škol. Tyto instituce by se pak staly líhní talentů v příštích generacích. „Africká hudba se stala proslulou na Západě, proč by to nemohlo být i naopak?“ táže se.
