Pražská Státní opera uvede 11. ledna premiéru nové inscenace opery Tannhäuser od Richarda Wagnera. Do pražského operního repertoáru se jedna z nejoblíbenějších a nejuváděnějších Wagnerových oper vrací po více než patnácti letech v hudebním nastudování britsko-německého dirigenta a dlouholetého uměleckého spolupracovníka Státní opery Hilaryho Griffithse. 
V nové inscenaci vystoupí řada sólistů Opery Národního divadla i několik hostů včetně představitelů titulní role švédského tenoristy Daniela Franka a jeho britského kolegy Johna Treleavena. „Pouštět se do Wagnerova Tannhäusera má smysl pouze tehdy, máte-li kvalitního představitele titulní úlohy,“ uvedl hudební ředitel Státní opery Martin Leginus k obsazení, v němž v režii Andrejse Žagarse figurují známá jména jako Dana Burešová (Alžběta), Adriana Kohútková (Alžběta), Jolana Fogašová (Venuše), Veronika Hajnová (Venuše), Jiří Sulženko (Hermann Landgraf von Thüringen) nebo Svatopluk Sem (Wolfram von Eschenbach).
Další premiéra se uskuteční ve Státní opeře 14. ledna, nejbližší reprízy 23. ledna, 5. a 15. února, 2. března, 25. dubna a 25. května.
V budově dnešní Státní opery byl Tannhäuser uveden již sedmkrát – v pěti inscenacích někdejšího Nového německého divadla (poprvé hned v roce jeho otevření 1888), dále roku 1955, v době, kdy budova nesla název Smetanovo divadlo a byla součástí Národního divadla, a naposledy v roce 1993, nedlouho po osamostatnění Státní opery.
Vznik Tannhäusera je od počátku spjatý z českými zeměmi. Důležitou roli v autorově inspiraci sehrál severočeský hrad Střekov a samotnou kompozici opery Wagner započal v létě roku 1843 při svém pobytu v Teplicích. Tannhäuser patří k raným Wagnerovým operám, v nichž skladatel vychází z předchozí německé i francouzské operní tradice a teprve začíná definovat svůj osobitý hudební a dramatický jazyk, přesto však svou monumentalitou a tématem úzce souvisí s pozdějšími vrcholnými Wagnerovými díly. „Wagner napsal řadu opravdu skvělých melodií a jedny z nejlepších najdeme právě v Tannhäuserovi. Ta opera má nádhernou předehru a spoustu sborových čísel patřících mezi skladatelovu nejkvalitnější hudbu vůbec,“ podotkl dirigent Griffiths.
Foto archiv Národního divadla
