Jedno z Verdiho nejhranějších děl uvedl soubor wroclavské opery před osmi lety. Po tomto titulu byla zřejmě veliká poptávka a tak je opět nastudovali a uvedli 27. května (shodou okolností o dva dny dříve premiérovali novou inscenaci Traviaty v Teatru Vielkim v Lodži). Z ostatních oper italského skladatele, jehož letošní dvousté výročí narození se v celém světě oslavuje, jsou na repertoáru letošní sezóny wroclawského divadla ještě Rigoletto, Otello, Nabucco a Falstaff, v loňském roce byla uvedena velkolepá a velmi progresivní letní produkce Maškarního plesu na ploše bývalého německého Olympijského stadionu Wroclawi (naši recenzi najdete zde).
Traviata měla premiéru v polské Varšavě v roce 1856, tři roky po svém uvedení v Benátkách v divadle La Fenice. Opera ve Wroclawi je dnes považována za prakticky nejlepší scénu mezi deseti deseti operními divadly v Polsku, časté jsou totiž názory, že předčí i Teatr Wielki ve Varšavě.
Svoji pověst si Wroclaw vydobyla nejen kvalitním hudebním nastudováním uváděných inscenací, ale také dramaturgií a kreativními scénickými přístupy. Minulá inscenace Traviaty režiséra Tomasze Koniny byla také zajímavá, a proto byla Traviata nová spojena s velkými očekáváními. Je však otázkou, zda byla naplněna.
Režisérem představení byl Adam Frontczak, který ve zdejším operním domě pracuje řadu let a v poslední době vytvořil režii třeba k Bizetově Carmen. Ve své nejnovější inscenaci sice nepřinesl žádné novátorské nápady, ale dobře byla vidět jeho práce s protagonisty, kteří při svém projevu působili velmi přesvědčivě. Děj byl zasazen do současnosti, do života celebrit. Relativně jednoduchá scéna, tvořená z větší části přes celé jeviště širokým a také dosti vysokým schodištěm černé barvy lemovaným symbolickými kaméliemi v ozdobných stojanech, byla dílem Pawla Dobrzyckého. Ten také vytvořil nápaditý barevný světelný design. V tomto prostředí se hemžila početná rozjařená pařížská společnost z vyšších kruhů, živě rozpohybovaná choreografkou Bożenou Klimczak. Druhý obraz – letní sídlo Violetty, byl řezem přízemním moderním bungalovem. Ve třetím obraze jsme se opět dostali do pařížského nočního podniku a herny, se schodištěm stejným jako v úvodní scéně, po stranách zdobeným sochami spoře oděných žen v životní velikosti. V pozadí se nacházel vchod tvořený jakousi velkou obludnou tlamou. Poslední obraz, normálně se odehrávající v pařížském bytě umírající Violetty, byl opět situován do onoho venkovského bungalovu. ,,Zbloudilá“ žena bere prášky, snad drogy a zapíjí alkoholem. A tím je její smutný osud završen.+++
===Hudební stránka díla byla svěřena libanonskému dirigentovi Bassemovi Aikikimu. Tento mladý umělec pokračoval po hudebním vzdělávání ve své vlasti studiem dirigování v Polsku a je již několik let členem operního souboru právě ve Wroclawi. Traviatu zde řídil již před několika lety. Jeho velikým vkladem je příkladné porozumění se zpívajícími sólisty. Umí neuvěřitelně ztišit orchestr, což bylo markantní při krásných pianissimech představitelky titulní role Anny Lichorowicz. Tato významná mladá wroclawská sólistka bezproblémově zvládala bravurní koloratury svého náročného partu. Jejím partnerem v roli Alfréda Germonta byl jihokorejský tenor Sang-Jun-Lee, vládnoucí znělým hlasem s bezpečnými výškami. Ona příznačná slza italského belcanta u jeho spíše hrdinného hlasového materiálu však poněkud chyběla. Velkým překvapením byl představitel Alfrédova otce, rovněž jihokorejský barytonista Matteo Suk. Jemu je italská kantiléna velmi blízká a lehké a průrazné vysoké tóny obecenstvo doslova ohromovaly. Scéna s Violettou byla pěvecky herecky excelentní. Rovněž po nádherné árii Di Provenza il mar byl odměněn frenetickým nadšením publika. To ostatně reagovalo velmi živě během celého představení a často se ozývalo po známých áriích nadšené volání Brava. Z řady menších rolí je třeba zejména jmenovat šarmantní Katarzynu Haras jako Floru nebo Jacka Jaskulu v roli Barona Douphola. Početný, přesně zpívající a dobře rozehraný sbor vedla Anna Grabowska-Borys. Po představení se konalo ve velkém foyeru příjemné setkání s tvůrci a sólisty inscenace, které představila ředitelka divadla, dirigentka Ewa Michnik.+++
===Závěrem lze konstatovat, že ačkoli představení působí jistě efektně, režijní i inscenační očekávání úplně splněna nebyla, samotné hudební vyznění bylo rozhodně zdařilejší. V tomto domě je zvykem představovat inscenace kvalitnější. Těšme se tedy na netradiční uvedení Pucciniho Tosky v červnu.
Hodnocení autora recenze: 60 %
Giuseppe Verdi:
La traviata
Dirigent: Bassem Akiki
Režie: Adam Frontczak
Scéna a světla: Paweł Dobrzycki
Kostýmy: Małgorzata Słoniowska
Sbormistr: Anna Grabowska-Borys
Choreografie: Bożena Klimczak
Violetta – Anna Lichorowicz
Alfred – Sang-Jun Lee
Germont – Matteo Suk
Flora – Katarzyna Haras
Gaston – Łukasz Gaj
Baron – Jacek Jaskuła
Markiz – Bartosz Urbanowicz
Doktor -Wiktor Gorelikow
Anina – Anastazja Lipert
Służący – Piotr Bunzler
Posłaniec -Andrzej Zborowski
Foto Marek Grotowski, Pavel Horník
