Jste považována za velký talent klavírní hudby, v jednom z dřívějších rozhovorů jste se ale přiznala, že se spíš považujete za obyčejnou holku. Jak trávíte prázdniny? Jako koncertní klavíristka, nebo jako obyčejná holka?
Musím se přiznat, že se mě na „obyčejnou holku“ už dlouho nikdo nezeptal. Ale upřímně, nemám moc společných témat se spolužáky nebo učiteli na gymnáziu. Tak nějak každý tuší, co vše člověk musí dělat, aby byl vrcholovým sportovcem – chodit na tréninky, jezdit na soustředění, vyhrávat závody. U mě si to ale dokázal představit jen málokdo, ale nechci si stěžovat, letos bylo koncertování požehnaně. Na festivalu Svátky hudby jsem si zahrála s orchestrem Pražské konzervatoře, měla jsem mnoho koncertů a recitálů pořádaných v rámci Roku české hudby. Ale abych odpověděla na otázku, myslím, že jsem obyčejná holka, která se snaží být koncertní pianistkou, a podle toho vypadají i mé prázdniny.
Posledním videem na vašem YouTube kanále je jeden z českých tanců Bedřicha Smetany, konkrétně Slepička. Setkala jste se někdy předtím se Smetanovou hudbou? Je vám blízká? Pokud ano, čím?
Už jenom proto, že jsem Češka, je mi Smetanova hudba blízká. Má v sobě spoustu barev, nuancí, vtipu. Miluji tu pozitivní energii a lásku, která z jeho hudby vyzařuje. V Holandsku, kam jsem byla pozvána na recitál, jsem záměrně hrála i Smetanu a publikum bylo nadšené, přišli po koncertě diskutovat právě o něm. Stejně se Smetanova hudba líbila ve Finsku, Belgii i Srbsku.
Posloucháte nějakou hudbu i ve svém volném čase? Je to zase klasika, nebo máte ráda i hudbu populární?
Pořád poslouchám hudbu. Rodiče se zlobí, že pokud nehraji, mám sluchátka v uších. V autě mamce taky nastavuji klasiku a většinou ji výběrem strhnu i k opakování. Sice neví název a autora, ale třeba řekne „dej tam tu s opravdovými děly”, myslí tím Čajkovského Předehru 1812. Na dovolené moderátor pouštěl kvíz z moderních písniček a pár jsem jich uhodla…
Ráda si večer pustím třeba jazz. Je zajímavé sledovat, jak se všechny různé druhy a žánry hudby prolínají. Nic jako hranice nebo limity v hudbě neexistují – proto ji tak miluji.
Získala jste mnoho ocenění za interpretaci díla Fryderyka Chopina. Je Chopin skladatel, který je vám v současné době nejbližší?
Ano! Chopina miluji. Oblíbených skladatelů mám ale víc, snad to není vůči němu zrada… Mám ráda Rachmaninova, Liszta, Prokofjeva, Griega, Bacha, Čajkovského… A mohla bych pokračovat dál a dál.
Pokud se nemýlím, od následujícího školního roku budete studovat na Pražské konzervatoři. Budete zde studovat u Iva Kahánka, který vás učil v rámci akademie MenArt? Na co se na nové škole těšíte a je něco, čeho se třeba trochu obáváte?
Budu studovat u pana profesora Kahánka a Kasíka. Těším se opravdu moc! Hudba bude konečně na prvním místě a ne za odměnu po splnění povinností ve škole. Těším se moc i na odborné předměty. Obavy v nitru ale samozřejmě mám, nevím jestli obstojím a naplním očekávání.
Říkala jste, že vás soutěže motivují. Je nějaká vaše vysněná soutěž, které byste se ráda zúčastnila a v ideálním případě ji i vyhrála?
Můj sen bylo hrát v Rudolfinu, v Dvořákově síni. Letos se mi to konečně podaří, v rámci finálového koncertu Concertino Praga tam provedu Griegův Klavírní koncert a moll. Jenom ta představa je nádherná. Sním ráda, to se může, ale nemělo by se to říkat nahlas. Snad se neproviním, pokud řeknu, že Varšava je krásná.
Máte ještě nějaké mety, kterých byste ráda dosáhla – koncertovat s nějakým slavným dirigentem, konzultace s některým slavným klavíristou…
Dirigent, jen doufám, že ho neurazím tím, že si ho vůbec troufám jmenovat, je jednoznačně Jakub Hrůša. A co se konzultací týče, co víc si přát, když teď budou mými profesory Martin Kasík a Ivo Kahánek. Jinak si přeji hrát co nejvíce a co nejčastěji.
Čím je pro vás vlastně hra na klavír?
Vším. Vášní, způsobem, kterým vyjadřuji samu sebe. Nepamatuji si na svůj život před klavírem a neumím si představit svůj život bez něj.
A jaké máte plány pro nadcházející koncertní sezónu? Kde se s vámi mohou posluchači setkat? A kdy se mohou těšit na album?
Koncertní sezóna mi začíná pěkně zostra. Hned 7. září hraji v Pardubicích na hudebním festivalu Zlatá Pecka 3. větu Dvořákova klavírního koncertu g moll, týden na to v Rudolfinu už zmíněného Griega. Den poté hraji sólově pro Nadaci Karel Komárek Foundation, jejíž jsem jedním z letošních stipendistů. Od 16. do 20. září vystupuji na pěti koncertech v rámci Jihočeského “turné“. V listopadu má reprízu v Hradci Králové mimořádně úspěšný koncert Smetanovy Litomyšle 4 klavíry Bedřicha Smetany. 7. prosince se můžeme vidět opět v Rudolfinu v rámci koncertu Českého mládí – Klavírní gala… A album? Ještě nevím, něco se rýsuje, ale ať to raději nezakřikneme.
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v následující, i v dalších sezónách.
