Cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany je podle německého šéfdirigenta Thomase Hengelbrocka geniálním dílem, které bytostně vychází z kulturního povědomí a dějin českého národa. Nejdůležitější při jeho interpretaci je vyprávět příběh, řekl dnes novinářům. Je potěšen, že může být se Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu u zahájení jubilejního sedmdesátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Má vlast zahajuje festival tradičně 12. května. Poprvé v jeho historii ji přednese německý orchestr.
Rovněž i toto těleso si letos připomíná sedmdesát let od svého založení. Do Prahy navíc zavítalo v době oslav sedmdesátého výročí konce druhé světové války. „Já jsem coby Němec s polskými kořeny rád, že zde mohu být, protože se cítím jako Evropan,“ řekl dnes šéfdirigent. 
Podle ředitele festivalu Romana Bělora je pozitivní, že byl německý orchestr pozván nezávisle na historických reminiscencích. „Můžeme to dnes brát naprosto svobodně, volně a bez předsudků a dívat se (na spojení české a německé kultury) jako na věci mimořádně inspirující,“ řekl.
Pražské jaro již mnoho let zahajují i zahraniční tělesa, podle ředitele je nicméně náhoda, že na letošek padla volba na Němce. Je rád, že Smetanovo dílo může více proniknout na zahraniční pódia. Jeho odkaz totiž zastiňuje Dvořák a Janáček, míní Bělor.
Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu hrál Mou vlast před Pražským jarem opakovaně v Hamburku a okolních městech a podle Hengelbrocka byl o ni velký zájem. Za nejdramatičtější a nejsilnější symfonickou báseň považuje Šárku, zároveň je pro něj impozantní interpretace Tábora a Blaníku. Ty se mimo Českou republiku slýchají jen velmi málo, dodal. Německý houslista a dirigent je znám svým zájmem o historicky poučenou interpretaci všech stylových epoch, i v Mé vlasti budou hudebníci hrát na historické rohy a využívat techniky devatenáctého století.
Foto Bertold Fabricius
