„Anne-Sophie Mutter patří k muzikantům, které zvu při každé příležitosti,“ říká dirigent Manfred Honeck. „Víte, při spolupráci, jako je dirigent a sólista, nezáleží – nebo by nemělo záležet – jen na tom, jaké má ten určitý muzikant hráčské schopnosti, ale podstatné je, jaký je to člověk. Anne-Sophie není jen jedna z nejlepších houslistek na světě, ale je to i obdivuhodná osobnost, která ve své nadaci pomáhá mladým muzikantům. Když společně hrajeme, vím, že za každou notou je člověk, její osobnost.“
Německá houslová virtuoska a jedna z žijících legend klasické hudby Anne-Sophie Mutter se na umělecké scéně pohybuje už 45 let. S Českou filharmonií poprvé vystoupila pod taktovkou Manfreda Honecka v dubnu 2016 ve Dvořákově Koncertu pro housle a orchestr a moll. Ke svému nynějšímu hostování si „královna houslí“ přizvala třicetiletého španělského violoncellistu Pabla Ferrándeze, který úspěšně prošel její vzdělávací nadací, již založila v roce 2011.
„Nikdo doopravdy neví, co vedlo Brahmse k tak neobvyklé kombinaci sólových nástrojů, jakou jsou housle a violoncello. Často s nimi zachází tak, jako by to byl jediný osmistrunný nástroj, který s nevídanou silou čelí celému orchestru,“ uvádí Pablo Ferrández k Brahmsově Dvojkoncertu pro housle a violoncello a moll, který při svém pražském debutu provede společně s Anne-Sophie Mutter.
Další dvě uváděná díla spojuje jejich premiérování Manfredem Honeckem. Larghetto pro orchestr skotského skladatele a dirigenta Jamese MacMillana vzniklo v roce 2017 instrumentací původní skladby Miserere z roku 2009, která byla napsána pro osmihlasý sbor a cappella na žalmové texty. „Úvodní ‚sbor‘ představuje violoncellová sekce orchestru, které odpovídá nářek houslí zvýrazněný vznešeným zvukem žesťů. Ve střední části hrají žesťoví sólisté jednohlasé fráze připomínající středověký zpěv, než se vrátí violoncella s úvodním tématem. Vracející se zpěv vrší postupně statické akordy a dává skladbě liturgický, téměř nadpozemský nádech. V závěrečné části se původní mollové téma vrátí v dur a uzavírá Larghetto v hymnické náladě připomínající keltskou modalitu,“ vysvětluje James MacMillan, s jehož tvorbou se rudolfinské publikum mohlo seznámit už v roce 2012. Tehdy Česká filharmonie za řízení Nikolaje Znajdera provedla jeho Koncert pro hoboj a orchestr, v němž se sólového partu chopil britský hobojista a dirigent Nicholas Daniel.
Zatímco Larghetto pro orchestr Jamese MacMillana v Rudolfinu zazní poprvé, další skladbu, Symfonickou rapsodii z opery Elektra Richarda Strausse, kterou společně vytvořili Manfred Honeck a Tomáš Ille, mohlo pražské publikum v provedení prvního českého orchestru slyšet už před sedmi lety. Rapsodie představuje různé části opery, které autoři nově propojili, přepracovali instrumentaci a tektoniku díla uvedli do nových kontextů. Hudebně-dramatické dílo bylo přetvořeno do podoby díla koncertního, které má zcela jinou strukturu i požadavky na provedení. Jednotlivé hlasy zpěváků nahradily nástroje, celková zvuková struktura díla byla rovněž podřízena koncertnímu provedení. Redukováno a změněno bylo i původní obsazení orchestru, které bylo přizpůsobeno možnostem běžných symfonických těles.
