Speciálně pro inauguraci nástroje pozval Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu (NOSPR) finského dirigenta a skladatele Esa-Pekku Salonena. V podání Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu a lotyšské varhanice Ivety Apkalny zazněla v premiéře jeho nejnovější skladba Koncert pro varhany a orchestr, pětadvacetiminutové dílo na objednávku NOSPR, Berlínské filharmonie, Symfonického orchestru Finského rozhlasu, Pařížské filharmonie, Losangeleské filharmonie a orchestru NDR Elbphilharmonie. Součástí slavnostního koncertu byla také 4. symfonie Witolda Lutosławského a suita Bély Bartóka z baletu Podivuhodný mandarín.
Varhany Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu jsou výsledkem nesčetných hodin konzultací a výzkumu autora koncepce varhan Juliana Gembalského, hlavního stavitele Antona Škrabla a architekta sídla NOSPR Tomasze Koniora.
Historie varhan začíná vyhlášením soutěže na návrh nového sídla Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu, jak uvedl architekt Tomasz Konior. „Už tehdy, ve fázi koncepce koncertního sálu, jsme přemýšleli o tom, že by zde měl být umístěn vynikající nástroj, už tehdy jsme kreslili plány, jak by měl vypadat,“ řekl architekt. Nástroj je obrovský. Jak říká Tomasz Konior, je to „budova v budově“. Základna měří devět metrů, výška 13 metrů.
Od slavnostního otevření sídla NOSPR v roce 2014 do inauguračního koncertu nových varhan uplynulo 3026 dní. To znamená, že během této doby musela dílna slovinského varhanáře Antona Škrabla statisticky denně navrhnout a vyrobit více než 300 dílů – nástroj se totiž skládá z jednoho milionu součástek.
Hlavní požadavek pro tvorbu koncepce varhan objasnil profesor Julian Gembalski: „Má to být nástroj jednadvacátého století, tedy nástroj, který bude kombinovat nejlepší vlastnosti výkonných symfonických nástrojů z přelomu století a nástrojů dřívějších století a současnosti, tedy jednadvacátého století, aby vytvořil možnosti pro tvorbu hudby všech epoch.“
Jak připomněl Tomasz Konior, tradice stavby nástrojů v koncertních síních není tak dlouhá jako historie samotného nástroje. „Všichni se učíme, jak navrhnout varhany pro koncertní sál, který je již sám o sobě nástrojem,“ řekl architekt. „Tento sál jsme navrhli velmi precizně. Měli jsme tu čest spolupracovat s nejlepšími akustiky na světě. Yasuhisa Toyota je mistr, který navrhl nejlepší současné koncertní sály, jako je Elbphilharmonie, koncertní síň Walta Disneyho v Los Angeles nebo Suntory Hall v Tokiu,“ zdůraznil.
Původním záměrem bylo vytvořit menší nástroj se 70 hlasy. Objevily se však návrhy tento nástroj zvukově obohatit, dát mu více interpretačních možností, a tak vznikl stopětihlasý nástroj, který měl být spojen s koncertním sálem. „Byl to nesmírně složitý úkol: jak to všechno skloubit dohromady, aby varhany zněly v koncertním sále fenomenálně, ale zároveň aby to neovlivnilo jeho akustiku. Hodně jsme o tom mluvili s Yasuhisou Toyotou a profesorem Gembalskim: jak najít něco, co nebude kompromisem, ale symbiózou, něčím výjimečným pro budoucnost. A já doufám, že to bude fungovat,“ dodává Tomasz Konior.
Město Katovice a polské ministerstvo kultury přispěly částkou 14,3 milionu zlotých na náklady ve výši 20,6 milionu zlotých.
