Koncert otevřela řeč generálního ředitele Národní knihovny Martina Kocandy s vyzdvižením významu kultury a neformální projev Radka Baboráka, který s děkováním donátorům i spoluorganizátorce Daně Syrové (zakladatelce Akademie MenArt – jednoho z projektů Nadačního fondu Magdaleny Kožené) uvedl výsledek úspěšné sbírky v hodnotě přes 1 355 000 Kč. Připomeňme, že sbírka vznikla v krátké době 101 dnů a účastnilo se jí 411 dárců. Nejvyšší dar byl v celkové výši 266 531 Kč. Mezi dárci byl i dirigent Daniel Barenboim. Sbírka podpořila přes 120 umělců, kteří získali mezi 10 až 20 tisíci Kč podle sociální situace. Přestože finanční dary byly podstatou, neméně důležitým signálem byl smysl shrnutý do věty „My o vás víme,“ jak řekl na závěr Radek Baborák.
Populární repertoár koncertu částečně odkazoval k místu a významu akce. Wolfgang Amadeus Mozart navštívil několikrát Klementinum a Národní knihovna vlastní sbírku dopisů autora a členů jeho rodiny. Z Mozartových skladeb byla zařazena předehra k opeře Don Giovanni, KV 527 a Koncert č. 3 Es Dur pro lesní roh a orchestr, KV 447, který patří k Baborákovu kmenovému úspěšnému repertoáru (nahrál rovněž Supraphon, SU 4207-2, 2016). Zejména díky nejznámější třetí rychlé větě sklidil interpret (zároveň v roli dirigenta) mimořádný úspěch u publika, které ocenilo přesnost, výrazové nuance i nadhled jak interpreta, tak orchestru, který dodával výkonu charakter společného radostného muzicírování v nejlepším smyslu slova.
Koncert završila Beethovenova 7. symfonie A Dur, op. 92, která rovněž vznikla v Čechách (v Teplicích) a premiéru měla na charitativním koncertu v roce 1813 ve Vídni. Jak u předehry k Donu Giovannimu, tak v této symfonii vynikl smysl dirigenta i orchestru pro kontrast dramatického a pastorálního. Díky přesné souhře, a tím i gestické pevnosti, pečlivě provedeným výrazovým detailům, vynikl fakt, že symfonická hudba dané doby i na relativně malé ploše byla komplexním „světem o sobě“.
Přes větrné a poměrně chladné počasí si obecenstvo vyžádalo přídavek (Rumunské tance Bély Bartóka). Koncert se vydařil. Poděkujme tedy ještě jednou iniciativě sbírky, která, poznamenejme na okraj, nebyla jedinou iniciativou etablovaných umělců v době nucené přestávky. Patří k nim například i podněty v krizi vzniklého Sdružení umělců klasiky (SUK), k němuž se Radek Baborák rovněž přihlásil, nebo například i aktivity Magdaleny Kožené. Doufejme, že mecenášství a solidarita v oblasti hudební kultury u nás přetrvá.
