Alan Turing, mimo jiné známý kryptolog a průkopník v oblasti informatiky a umělé inteligence, se dočkal rehabilitace teprve desítky let po své smrti. V roce 2013 ho omilostnila královna Alžběta II., a vymazala tak jeho odsouzení za „nemravnost“ kvůli homosexuálnímu vztahu z roku 1952. Soud tehdy vědci dal na vybranou mezi vězením a chemickou kastrací. Turing si vybral kastraci a dva roky poté spáchal sebevraždu.
Opera s názvem The Life and Death(s) of Alan Turing (Život a smrt(i) Alana Turinga) nabízí i další verze konce Turingova života a divákům předloží i možnosti, že Turing zemřel nešťastnou náhodou a že jej nechala zavraždit rozvědka, která se bála vyzrazení tajných informací. Podle libretisty dodnes není zcela prokázané, že matematik zemřel vlastní rukou a že skutečně sám kousl do jablka, které předtím otrávil kyanidem.
Hudbu k opeře složila skladatelka a houslistka Justine Chen, podle které byla práce na tomto díle náročná a dlouhá. „Postupně vzniklo mnoho verzí,“ řekla a popsala, že největším oříškem bylo hudebně ztvárnit Turingovy průlomové matematické objevy a jeho komplexní myšlení, které předběhlo dobu.
David Simpatico chtěl v příběhu zdůraznit dramatický oblouk, kdy se z Turinga – válečného hrdiny – stal štvanec. V jedné ze scén matematik vypovídá před soudem, kde čelí hrozbě vězení nebo kastrace, a snaží se hájit s odkazem na svou službu vlasti, ale zároveň nemůže prozradit nic bližšího, protože jeho mise při rozluštění německé šifry byla přísně tajná. „Nemohl nic z toho zmínit. Všechny jeho úspěchy se prostě smazaly,“ říká libretista.
