Vivaldi napsal operu Il Giustino v rekordním čase
Antonio Vivaldi se již od roku 1721 pokoušel získat mecenáše mimo Benátky a také uvádět svá díla mimo toto město. Podařilo se mu navázat kontakty s římským prostředím, především s vlivnou šlechtickou rodinou Borghese. Výsledkem těchto kontaktů je Vivaldiho cesta do Říma v roce 1723 a příprava jeho první opery pro římské publikum pod názvem Ercole in Termodonte. Na základě úspěchu této objednávky získává dvě nové zakázky na následující karnevalovou sezónu, nejprve společný projekt La virtu trionfante dell´amore e dell´odio ovvero Tigrane (kde komponuje pouze 2. akt) a pak na tříaktovou operu (Il) Giustino. Vivaldiho dramma per musica (Il) Giustino) využívá staršího operního textu, který byl upraven neznámým libretistou. Původní libreto Nicola Beregana bylo podkladem pro stejnojmennou operu Giovanniho Legrenziho už v roce 1683, neznámý upravovatel pro Vivaldiho ovšem použil i části libreta z Il Giustina básníka Pietra Pariatiho pro operu Tomasa Albinoniho z roku 1711. Jak bývalo Vivaldiho zvykem, opera vznikla ve velmi krátkém termínu, a podle vedlejších indicií zřejmě byla komponována z větší části až v Římě. Zápletka opery je typickou ukázkou umístění skutečných historických postav do zcela pseudohistorického dějového rámce. Hlavní postavou je přední postava pozdní antiky a zakladatel justiniánské dynastie Justinus I., který nastoupil na východořímský trůn roku 518, kdy poněkud překvapivě nahradil zemřelého Anastasia. Dokázal se intrikami a taktickými spojeními prosadit proti ostatním kandidátům, třebaže už v té době dosáhl věku 68 let. Od počátku jeho vlády ho podporoval jeho vzdělaný synovec a pozdější nástupce Justinianus, vládnoucí po něm jako císař Justinián I. Ten také nechal odstranit Justinova konkurenta Vitaliana (též vystupujícího v libretu). Vlastní děj opery se odehrává v Byzanci kolem roku 518 a samozřejmě v něm nechybí boj o moc (v tomto případě mezi byzantským císařem Anastasiem, tyranem z Malé Asie Vitalianem, a Giustinem/Justinem, původně rolníkem a na konci opery nově korunovaným byzantským císařem), milostné peripetie a řada intrik a převleků. Libreto využívá některé dostupné dílčí motivy z historické literatury, například rolnický původ hlavního hrdiny. Výjimečné je hudební ztvárnění tématu, kdy skladatel dokázal vymodelovat velmi přesvědčivé portréty například hlavní postavy ve vývoji od nafoukance k hrdinovi, vášnivé a heroické Arianny (Anastasiovy manželky), hrdého Vitaliana atd. Vivaldi také v partituře hojně využívá motivy z jiných, často instrumentálních děl, mezi kterými nechybí ani část Jara ze Čtvera ročních období jako úvodu k jedné z árií Arianny. Vzhledem k premiéře v Římě, musely být všechny role obsazeny mužskými představiteli, což v praxi znamenalo, že kastráti zpívali všechny party vyjma Vitaliana a malé role Polidarteho, náčelníka jeho stráže. V souvislosti s migrací literárních látek v barokní opeře je třeba uvést, že George Friedrich Händel uvedl „svého“ Giustina v Londýně o třináct let později a opět na upravený Pariatiho text, který použil již Vivaldi.
Giulio Cesare byl jedním z nejúspěšnějších jevištních titulů Georga Friedricha Händela
I druhá opera zastoupená v programu – Händelův Giulio Cesare in Egitto – vychází z historických faktů, ale libretista Giacomo Francesco Bussani, který napsal libreto ke stejnojmenné benátské opeře Antonia Sartoria (1677) mnohem přesněji využil zvolenou konkrétní historickou situaci. V tomto případě jde o peripetie Caesarova tažení proti Pompeiovi (49. až 48. př. n. l.). Schopný vojevůdce a římský boháč Pompeius (který ovšem v opeře nevystupuje, ale předchozí jeho skutky jsou hybatelem děje) představoval pro Caesara největší konkurenci. Jejich dlouhotrvající spory vyústili v Pompeiův útěk do Egypta, kde byl v podstatě zavražděn pod záminkou přijetí u dvora tehdejším vládcem Ptolemaiem XIII. (v opeře Tolomeo). Bussano zařadil do děje i další historické postavy, Pompeiovu poslední manželku (celkem z pěti manželství) Cornelii a jejich syna Sexta Pompeia. Hlavní osu libreta ovšem tvoří setkání Caesara a Kleopatry, která se jako spoluvládkyně mladšího bratra Ptolemaia snaží získat vládu nad Egyptem pouze pro sebe. Bussanovo původní libreto, jenž využil jako podklad Plutachorchovy Životopisy slavných Řeků a Římanů, pro Händela přepracoval Nicola Francesca Haym a vytvořil tak jedno z nejlepších libret celého 18. století. V Haymově libretu nechybí velké kontrasty, monumentální i intimní scény, monology, ale také humorné scény. Není divu, že Giulio Cesare se stal jedním z Händelových nejúspěšnějších jevištních titulů, který se záhy po premiéře v King´s Theatre Haymarket v Londýně v únoru 1724, rozšířil rychle na kontinent. Opera byla také jedna z prvních, která zahájila renesanci skladatelových děl na festivalu Göttingenu roku 1922. Inscenace po II. světové válce se nesly především ve dvou inscenačních liniích – ve snaze psychologizace postav nebo vytvoření opulentních podívaných. Opera podstoupila celou řadu přepracování a úprav, a to nejen v oblasti hlasových oborů. Například part Cesareho komponovaný pro altového kastráta Senesina) byl interpretován barytonistou, basistou, mezzosopránem, kontraltistkou a nyní nejčastěji kontratenoristou. Ostatně legendární sopranistka Renata Tebaldi, která zpívala v jedné z úprav Kleopatru v neapolské inscenaci roku 1950, pak při poslechu téže opery v 80. letech s vtipem a nadsázkou poznamenala, že tehdy „asi zpívala v jiné opeře“.
Slyšet velké hlasy v barokním repertoáru není obvyklé
Vybraný koncertní program byl zcela postaven na pěveckých osobnostech. V tomto případě bylo velmi zajímavé slyšet v ryze barokním repertoáru zpěváky s velkými hlasy, kteří ale nejsou vyloženě specialisty na interpretaci staré hudby a zpívají tzv. univerzální repertoár. Ukrajinsko-německá sopranistka Kateryna Kasper sice slaví úspěchy v mozartovských a händelovských partech, dokonce vystupuje v inscenaci Giustina ve Staatstoper Berlin jako císařovna Arianna, ale ovládá též velice široký repertoár od baroka až k Henzemu. Intenzivně se také věnuje interpretaci písňového repertoáru německé a ukrajinské provenience. Její hlas od prvních tónů zaujal plností, oblostí a objemem ve všech polohách s bezchybnými přechody do jednotlivých rejstříků. Hlas je velmi zvučný, příjemného sladkého témbru (místy upomínajícího na Karinu Gauvin) s dobře zvládnutou pěveckou technikou ozdobného zpěvu a bezproblémovou dechovou oporou. Sopranistka navíc disponuje smyslem pro dramatický výraz a styl i vrozenou muzikalitou. Na koncertním pódiu se výborně ztotožnila s charakterem Kleopatry z Händelovy opery, ze které přednesla tři árie a duet. V ukázkách z Vivaldiho se trochu nechala unést zvukovými efekty a svoji slabou chvilku si vybrala v Ariannině árii Per noi soave e bella, kdy některé vysoké tóny zněly ostře až řezavě a skoková ornamentika trochu křečovitě. Byť názor nadšeného publika, milujícího vokální ekvilibristiku, se podle reakce poněkud rozcházel s míněním kritika. Otázkou zůstává kvalita výslovnosti, ale posouzení tohoto aspektu pěveckého projevu je vzhledem ke specifikům akustiky Kostela sv. Šimona a Judy velmi ošidné.
Barytonista Roman Hoza, působící dlouhodobě působící například v Brně, Düsseldorfu a jako stálý host v ND Praha, je znám také velmi různorodým repertoárem a je oceňován jako mozartovský a rossiniovský pěvec. Stejně jako jeho koncertní partnerka a také v duchu zvolené dramaturgie a zvoleného interpretačního klíče zpíval árie a dueta ve „velkooperním“ podání, kdy trochu chybělo vnitřní ztišení a umění pianissima. Hudebnost, osobní charisma a pěvecké zkušenosti ho spíše provedly první ukázkou, náročnou koloraturní Cesareho árií Al lampo dell´armi quest alma guerriera. Giustinova árie Bel riposo v druhé části večera pak ve zvolené transpozici nezněla příliš pohodově pro Hozův rozsah. Naopak vrcholem jeho interpretace byla Anastasiovy pomalejší árie v druhé části večera Sento nel seno, ve které až s donjuanovskou naléhavostí dokázal uplatnit hlasové a výrazové přednosti – hudebnost, virilní a zvukově atraktivní tmavší témbr, kvalitní techniku a schopnost vypointovat výrazovou složku díla až na hranice pěvecké show, aniž by ale překročil hranici dobrého vkusu. V současnosti je Roman Hoza ideálním představitelem Mozartova Dona Giovanniho po všech stránkách, a bylo to také cítit ve výborné pěvecké spolupráci v duetech.
Jana Semerádová hrála velmi vkusně v rytmické bohatosti
Oba programové bloky byly uvedeny předehrami k operám a také byly do programu zařazeny další instrumentální skladby. Jana Semerádová v čele Collegia Mariana, velmi vkusně v rytmické bohatosti a melodičnosti zahrála Vivaldiho Concerto per il flauto traverso „Il gran Mogol“. Tradičně vysoká očekávání naplnil patnáctičlenný orchestr ve vzorné kooperaci se sólisty.
Koncert Passione d´amore byl bezesporu interpretačním zážitkem se dvěma charismatickými pěveckými osobnostmi, ale také mi klade otázku, zda jsme trochu příliš neuvázli v určitých názorových stereotypech o interpretaci barokní hudby. Tento muzikologicky kacířský dotaz ale sám koncert vyvrací, obsazení zpěváků univerzálního repertoáru s odpovídající technikou má smysl, a bylo by ochuzením orientovat se pouze na vyhraněné pěvecké sólisty, specialisty na barokní tvorbu. Právě vystoupení Kateryny Kasper a Romana Hozy dokázala přesvědčit o opaku. Velmi příjemný večer se zajímavou a přitažlivou dramaturgií přinesl krásný hudební zážitek v celku slabé hudební nabídce letní Prahy.
Letní slavnosti staré hudby: Passione d´amore
5. srpna 2025 ve 20.00,
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha 1
Program:
Georg Friedrich Händel: Giulio Cesare in Egitto
Ouverture
Cleopatra: V’adoro pupille
Cesare: Al lampo dell’armi quest alma guerriera
Cleopatra: Se pietà di me non senti
Achilla: Tu sei il cor
Cleopatra: Da tempeste il legno infranto
Cleopatra & Cesare: Caro! & Bella!
Georg Friedrich Händel: Chaconne (Il Parnasso in festa, HWV 73)
Antonio Vivaldi: Il Giustino
Ouverture
Sinfonia
Arianna: Da’ tuoi begl’occhi impara
Giustino: Bel riposo
Arianna: Per noi soave e bella
Anastasio: Sento nel seno
Arianna & Anastasio: In braccio a te la calma
Antonio Vivaldi: Concerto per il flauto traverso „Il Gran Mogol“, RV 431a
Účinkující:
Kateryna Kasper (soprán)
Roman Hoza (baryton)
Collegium Marianum
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flauto gtraverso
Lenka Torgersen – koncertní mistr
