Při této příležitosti se festival ještě jednou vrátil do prostor Českobratrského evangelického chrámu Jana Amose Komenského, známého jako Červený kostel. Ačkoliv byl začátek koncertu plánován až na devátou hodinu večerní, zamýšlený program nepředstavoval výraznou časovou zátěž. Jednalo se totiž o zhruba půlhodinový opus Amao omi pro saxofonové kvarteto a smíšený sbor.
Na provedení skladby, jejíž název se dá volně přeložit jako „Nesmyslná válka“, se podílelo Saxofonové kvarteto Moravia (Antonín Mühlhansl – sopránový saxofon, Vít Spilka – altový saxofon, Jiří Sedláček – tenorový saxofon, Lubor Pokluda – barytonový saxofon), vokální kvinteto Ensemble Frizzante (Eva Daňhelová – soprán, Veronika Slavíčková – alt, Petr Pytlík – tenor, Martin Kotulan – bas, Kornél Mikecz – bas j.h.) a smíšený pěvecký sbor Vysokého učení technického v Brně Vox Iuvenalis. To vše pod řízením sbormistra přítomného sboru Jana Ocetka. Příhodné pro celou situaci bylo, že toto dílo zmínění interpreti v prakticky totožném obsazení společně provedli na stejném místě 9. října minulého roku.
Po sympatickém zaplnění kostela a nastoupení všech interpretů skladbě předcházely krátké proslovy dramaturga Filharmonie Brno a Moravského podzimu Vítězslava Mikeše, gruzínské velvyslankyně v České republice Mariam Rakviašvili a šéfdirigenta, uměleckého vedoucího Filharmonie Brno a přítele zesnulého skladatele Dennise Russella Daviese. Vkusná a milá slova, připomínající kulturní dopad jak Kančeliho osobnosti, tak jeho hudby, záhy vystřídala hudba samotná.
Skladatel ve své tvorbě vycházel z tradiční gruzínské polyfonie, v případě nadčasového tématu Amao omi však zkrátka nepřišly ani složitější harmonické postupy, vyvolávající neklid či rozhořčení. Kombinace těchto dvou přístupů zapříčinila éterický až nekonečný charakter skladby.
Zpočátku se sboristé potýkali s mírnou nejistotou v nástupech, od níž se však všichni postupně oprostili. Do popředí pronikaly silné dynamické kontrasty, přičemž v gradujících úsecích poněkud zanikla linka sopránového saxofonu – jeho melodičtěji pojatý part však v pianissimových pasážích uzmul nejvíce pozornosti na úkor ostatních nástrojů. Zároveň však zmíněná vypjatá místa následovaly vhodné a dostatečně dlouho trvající pauzy, jejichž užití umožnilo čitelný, prostory kostela zcela zaplňující dozvuk. Posluchači v tomto plynulém a nikam nespěchajícím harmonickém toku získali více času na vnímání všech souzvuků, jak ostatně ve svém úvodním proslovu věcně podotkl Dennis Russell Davies. Sólové vokální pasáže pak obstarávali intonačně jistí členové Ensemble Frizzante, zejména pak Eva Daňhelová a Veronika Slavíčková, jejichž dialogy barvitě protkávaly klidnější plochy skladby. Závěrečné zhudebnění slova „aleluja“ pak s poslední slabikou v sopránu vyznělo do úplného ticha, které v kostele při provedení panovalo.
Gija Kančeli se nechal v minulosti slyšet, že není důležité, co o provedení jeho skladby napíše kritika, nýbrž to, s jakou soustředěností skladbu lidé poslouchali. Zmíněné ticho, následně vystřídané zaslouženým potleskem posluchačů, budiž důkazem, že se Kančeliho záměr setkal s pochopením. Ač byl program vzhledem k události smutného charakteru, umocněného poselstvím skladby, „Pocta Gijovi Kančelimu“ představovala sympatické, uctivé a především hudebně vyvedené vyjádření pocty velikánovi hudby 20. a 21. století.
MIMOŘÁDNÝ KONCERT FESTIVALU MORAVSKÝ PODZIM
Červený kostel, 15. 10. 2019 od 21:00 hodin
GIJA KANČELI
Amao omi (Nesmyslná válka) pro sbor a saxofonové kvarteto (2005)
Ensemble Frizzante
Vox Iuvenalis, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně
Saxofonové kvarteto Moravia
dirigent Jan Ocetek
