Skladby Pavla Blatného, Zdeňka Merty a Bohuslava Martinů nastudoval s orchestrem jeho šéfdirigent Jakub Klecker, sólistou v Mertově Koncertu pro hoboj a orchestr byl Vilém Veverka. Podle této skladby se jmenoval i celý večer – Hudbou přes horizonty, přestože Zdeněk Merta opatřil své dílo k názvu Over the Horizon ještě ad hoc titulem „Koncert pro devět prstů“, neboť sólista hrál se zafačovaným levým malíkem. Premiérovému vyznění skladby tento nezanedbatelný hendikep však neubral nic na lesku a působivosti.
Dramaturgii bych nenazvala odvážnou, ale rozhodně moderní, a lze z toho mít jen radost. Symfonie č. 5 od Bohuslava Martinů vznikla už v roce 1946, ale je vlastně otázkou, zda skutečně „už“. Jsme sice více než dvacet let v novém století, ale spousta hudby 20. století stále ještě čeká, zda s konečnou platností zdomácní na koncertních pódiích jako „klasika“ (o Martinů to snad lze už říci) nebo zda zmizí v propadlišti času. Aby se to prověřilo, je samozřejmě zapotřebí ji hrát. Z této perspektivy se symfonická věta Pavla Blatného Zvony (na koncertě uvedena s titulem Zvony za mého otce) z roku 1981 jeví být jako koncepčně promyšlená, s řemeslným nadhledem vytvořená kompozice, výrazově zakotvená v obrazivé představivosti. Mohla by – nebo přinejmenším některé její části by mohly – fungovat jako filmová hudba, což, doufám, není dnes už nálepka druhořadosti. Ostatně zkušenost autora scénických hudeb je slyšet i z Mertova Hobojového koncertu a skladbě to velmi prospívá. Je výborně instrumentovaná, vedle sólového nástroje má v partituře významnou roli klavír, za nímž při premiéře usedl sám autor a některé delší pasáže, které si zjevně psal „na tělo“, hrál zpaměti, možná i s malou mírou volnosti, kterou si na příslušných místech – například v sólovém závěru Prologu před nástupem části Bluesy – mohl dovolit nebo mu ji v partituře umožňuje čas či podmínky souhry.
Hoboj má v orchestru výraznější partnery ve skupině dechů, celek působí jako živý (hudební) organismus. Podstatnou měrou se o takový dojem samozřejmě zasloužil sólista. Vilém Veverka vznik skladby inicioval, s autorem v procesu jejího zrodu spolupracoval a plně se za ni staví. To je nesmírně důležité, protože Vilém Veverka je dnes v dobrém slova smyslu celebrita, za níž lidé na koncerty chodí, a vezme-li si hudbu za svou, vezme ji tak i jeho publikum. Navíc je to už nějaký čas, co Vilém Veverka nevtíravě, leč důsledně prosazuje svou vizi sblížení břehů hudby artificiální a nonartificiální, což je mně osobně velmi sympatické. Slovo „zábava“ má bohužel pejorativní konotaci, to ale nic nemění na tom, že bytostná potřeba hudby je se zábavností spojena – na dráhu hudebníka se člověk dá, protože ho kdesi v dětství či mládí bavilo hudbu provozovat, a hudbu posloucháme také jen nebo hlavně proto, že nás ji poslouchat baví. (Kdyby nás to nebavilo, vypneme ji, na koncert nejdeme nebo z něho odejdeme.) Mertův Hobojový koncert má osm navazujících částí – Prolog, čtyři věty a tři intermezza – a věřím, že v nabídce rapsodických impresí, zpěvné melodiky, akčních pasáží, pestré výrazové palety si většina posluchačů najde to „své“. Nechybí ani decentní kadence, příležitost pro sólistu předvést umění práce s tónem.
Streaming má Moravská filharmonie Olomouc dobře zorganizovaný, zvuk perfektní (natáčel Český rozhlas, který koncert v květnu odvysílá ze záznamu na stanici D-dur), obraz zkušeně režírovaný. Stínohra v přestavbě mezi první a druhou skladbou nerušila, naopak měla potenciál udržet mentální nastavení diváka u monitoru v módu „sleduji koncert“ (klavír byl od počátku postavený doprostřed pódia před dirigentský pult), nechyběly ani květiny pro Zdeňka Mertu a Viléma Veverku. Úvodní slovo roztomile dívčí Natálie Tichánkové patří, jak začínám chápat, k image prezentací, závěrem ředitel orchestru Jonáš Harman poděkoval abonentům a příznivcům (koncertem skončila jubilejní 75. sezóna orchestru) a vyslovil příslib naděje do – nepříliš vzdáleného – budoucna, který s ním jistě většina z nás ráda sdílí.
Hudbou přes horizonty
29. dubna 2021, 19:00 hodin
Závěrečný koncert sezony
Moravská filharmonie Olomouc
Program:
Pavel Blatný: Zvony za mého otce
Zdeněk Merta: Over the Horizon, koncert pro hoboj a orchestr (světová premiéra)
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 5
Účinkovali:
Vilém Veverka – hoboj
Jakub Klecker – dirigent
