Úvodní Sinfonietta v choreografii Petra Zusky, která měla premiéru pouhý den před tímto galavečerem,představila Bohemia Balet (soubor aktuálně složený z absolventů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy) doplněný hostující Bárou Müllerovou z Pražského komorního baletu. Zuska ve svém zpracování jednoho z nejznámějších děl Leoše Janáčka rozvíjí téma českého ducha a návratu ke kořenům. Dává mladým tanečníkům nebanální úkol, který od souboru vyžaduje zvládnutou partneřinu a muzikálnost. Nechává tanečníky ztvárnit téměř každou notu, navíc představitelka ústřední ideje či symbolu národní identity se během choreografie třikrát převléká, aby svým kostýmem prostřídala všechny barvy trikolory.
Následující číslo, Pravdy Sinéad, také vzdalo hold, tentokrát irské hudebnici Sinéad O’Connor v podání Baletu Praha Junior: tělesa složeného ze třinácti nejlepších studentů konzervatoře Taneční centrum Praha. Uveden byl pouze fragment z celé choreografie Vlasty Schneiderové a jejích studentů na hudbu Eltona Johna. Ukázka si nedělala ambice být něčím novátorským a příliš nepřekvapila, ale byla dobře provedená a dokázala zaujmout, takže i když se jedná o klasickou studentskou práci, zanechala zapamatovatelné emoce.
První polovinu Gala zakončila hostující Die Palucca Hochschule für Tanz Dresden s choreografií Craiga Davidsona Sink Holy on My Heart. Davidson se inspiroval kompozicí a jejím názvem skladatele Ashleyho Wrighta a společně se studenty zkoumal prostor a to, co může pohyb vytvořit. Poskytl tanečníkům příležitost objevit, co je pro ně přirozenější individuálně i ve skupině. Z pohybového výzkumu se pak zrodila forma, kterou sledovali diváci. Ze samotné povahy díla vyplývala mírná divácká náročnost a bylo cítit, že pro autora byl důležitý zážitek účinkujících a na diváka se ohlížel spíše méně.
Po přestávce se na jeviště vrátil Balet Praha Junior, v tomto případě ve spojení s choreografem Attilou Egerházim a skladatelem, který již ve večeru zazněl: Leošem Janáčkem. Z časů minulých, jak je choreografie na lyrický cyklus klavírních miniatur nazvána, se zaobírá myšlenkou osudovosti života, kolize přání a reality a hledá, jak milovat život v celé jeho složitosti. Egerházi nepředložil studentům jednoduchý úkol. Janáčkova hudba vyžaduje od interpretů vyspělost a zvládnutou pohybovou dynamiku a je nutno říci, že Balet Praha Junior se nenechal zahanbit a předvedl choreografii s nábojem, po němž Leoš Janáček volá.
České studenty na jevišti vystřídali opět zástupci německé Die Palucca Hochschule für Tanz Dresden. V duetu choreografa Marcela Gomése Wiedersehen s doprovodem Frédérica Chopina bylo publiku představeno esteticky pojaté pas de deux více neoklasického než současného stylu. Šlo nejspíše o dramaturgický záměr nechat diváka trochu vydechnout mezi dvěma náročnými kusy, mezi dvěma Janáčky. Následoval totiž jeden z vrcholů večera – Listy důvěrné Pražského komorního baletu.
Listy důvěrné je choreografie Petra Zusky, která vznikla pro Pražský komorní balet v roce 2022. Janáček v tomto smyčcovém kvartetu nejde choreografovi takříkajíc na ruku, jedná se o složitou látku, témata se střídají ani ne po minutách, ale snad po vteřinách. Kvartet je jakousi hudební variantou písemné korespondence mezi Janáčkem a o 40 let mladší vdanou ženou, se kterou měl skladatel dlouholetý vztah. Současně se jedná o jeho poslední skladbu. Dílo je tak velmi zatížené i tematicky. Zuska ale ke své choreografické práci přistupoval zcela svobodně, nechal na sebe působit hudbu a ztvárňoval obrazy, které v něm vyvolávala. Více než o popis komplikované lásky se tak jedná o čistou abstrakci. Choreografie je obsazena osmi tanečníky, v rychlém tempu se střídají společné pasáže, duety, tria, kvartety… Stejně jako hudba, i pohybové ztvárnění se rychle proměňuje a společně pohlcují divadlo. Listy důvěrné Petra Zusky byly očekávaným vyvrcholením Gala MTT.
Dramaturgie večera byla koncipována tak, že po silném, až duchovním zážitku, přišlo ještě uvolnění. Naposledy se na jeviště Divadla na Vinohradech vrátili studenti Die Palucca Hochschule für Tanz Dresden. Při úvodních tónech hudebního doprovodu Johannese Goldbacha publikum dosud zasažené Janáčkem trochu znejistělo, ale hned ochotně přistoupilo na možnost oddychu. Creation 18 je totiž poctou kultovní videohře „Had“, kterou obsahovaly všechny telefony Nokia po roce 1997. Pulzující choreografie místy doslovně, místy alegoricky znázorňuje pixelového hada proplétajícího se po obrazovce. Na choreografii je možná nejzábavnější to, že přes dojem sci-fi, který vzbuzuje, se vlastně jedná o odkaz k historii.
Gala MTT tak bylo uzavřeno dvěma naprosto odlišnými kusy, z nichž každý ale zanechal velmi specifický dojem, a nakonec i jejich dramaturgické zařazení nabylo smyslu. Na přehlídce bylo dále příjemné sledovat, jak se na jevišti střídají velká (nebo alespoň na české poměry velká) tělesa. Kromě drážďanského duetu byly všechny choreografie obsazeny osmi až patnácti tanečníky, v závěrečném hadovi Creation 18 snad ještě více.
Mezinárodní týdny tance pokračují 25. dubna Galavečerem v Litvínově, na který druhý den taktéž v Litvínově naváže vzdělávací program Jak se dělá taneční divadlo. V pondělí 29. dubna, na Mezinárodní den tance, pak proběhne Den otevřených dveří Domu tanečního umění, kde sídlí Taneční centrum Praha – konzervatoř a gymnázium, Pražský komorní balet, Mezinárodní centrum tance, Balet Praha Junior, Baby Balet Praha, Terpsichore, Nadace tanec a divadlo a Nadační fond a institut Pavla Šmoka se svým archivem.
Gala mezinárodních týdnů tance
21. dubna 2024, Divadlo na Vinohradech
Účinkující:
Palucca Hochschule für Tanz Dresden
Balet Praha Junior
Bohemia Balet
Pražský komorní balet