Ředitel mladé kompoziční soutěže profesor Jiří Bezděk může být spokojen, Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v kompozici melodramů se letos skutečně vydařila. Oproti zahajovacímu ročníku, který se konal v roce 2019, došlo k nárůstu počtu účastníků i ke kvalitativnímu rozmachu. Anonymně předložené skladby prošly dvoukolovým hodnocením fundovaných porot. Odborná porota prvního kola ve složení Jiří Bezděk, Ivan Kurz a Věra Šustíková, vybrala do finále na základě dodaných materiálů deset skladeb, tedy maximální možný počet. Pro druhé kolo soutěže byla stanovena nová porota, složená ze čtyř hudebních skladatelů různého věku i zaměření a jedné literární vědkyně. V porotě zasedli Jiří Bezděk, Vladimír Franz, Dagmar Mocná, mladý skladatel Václav Špíral a Pavel Trojan – emeritní ředitel Pražské konzervatoře. Tato porota měla možnost hodnotit nejen na základě prostudovaných materiálů, ale i přímo posluchačskou zkušeností při živém provedení finálových skladeb, nastudovaných zkušenými interprety – recitátory Martou Hrachovinovou a Filipem Sychrou a klavíristou Jiřím Peškem pod vedením specializované režisérky Věry Šustíkové.
Kvalitní živé provedení koncertního melodramu je pro jeho posouzení velmi důležité vzhledem k absenci přesné kodifikace mluveného slova. Ovšem pro posouzení kvality soutěžního melodramu je sledován nejen celkový dojem provedené skladby, ale i jednotlivé položky, které jej tvoří: vhodnost výběru textu pro melodramatické zpracování, autorovo porozumění textu a z něj odvozená strukturace pro smysluplné uchopení hudební složky, v neposlední řadě i klavírní dikce a její koordinaci s mluveným slovem. Spravedlivě vyhodnotit soubor finálových skladeb je tedy náročné, koncertní večer však rozhodování výrazně pomohl. Vyznění mnohých děl podpořila v nemalé míře především promyšlená recitace.
První cenu si odnesl student Pražské konzervatoře Mark Karpilovskij (ze třídy docenta Eduarda Douši) za melodram Dopisy Jana Prouzy na text Josefa Škvoreckého. Skladatelem sestavené úryvky z dopisů přinášejících výpověď o životě a smrti jedné z politických obětí komunismu jsou dokresleny silně emotivní hudbou, která zesiluje apelativnost výpovědi.
Druhá cena byla rozdělena mezi dva mladé autory. Michaela Augustinová (studentka skladby na HAMU u profesora Hanuše Bartoně) ji získala za melodram Televize na nepublikovanou prózu Květoslavy Oranžové, postavené na střídání oduševnělého přírodopisného pořadu o zraku zvířat s banálními reklamami, jak to známe z vysílání komerčních televizí. Skladatelce se podařilo kompozičně odstínit prvoplánový hudební doprovod reklam od vykreslení poezie přírodního světa. Druhou cenu obdržel od poroty také mladý absolvent Ostravské univerzity Daniel Poledňák, který získal za melodram Nemoc na verše Josefa Hory současně i Cenu publika. Tato vzácná shoda verdiktu odborníků a publika ukazuje na šťastný výběr zhudebňovaného tématu i na způsob hudebního zpracování, které osciluje mezi moderní hudební mluvou a romantizujícími polohami, což utváří výraz jímavého smutku nemocného člověka.
O kvalitě soutěže svědčí rovněž fakt, že porota rozdělila i třetí cenu: Kateřina Trojanová, absolventka plzeňské konzervatoře přihlásila do soutěže výběr tří částí z melodramatického cyklu Měsíce na verše Karla Tomana. Křehké poetické obrazy podzimu, zimy a nového jara (Září, Leden, Březen) doprovodila provzdušněnou klavírní dikcí. Skladba Trojanové Měsíce přinesla nejniternější lyrické polohy ze všech přihlášených skladeb a byť – ve srovnání s jinými soutěžními melodramy – ne tak prvoplánově efektní, jako jediná beze zbytku souzněla s atmosférou zhudebňovaných předloh. Další nositel třetí ceny Ondřej Jírový, student plzeňské konzervatoře si vybral překlad Richarda Podaného Ústřičkova smutná smrt anglického textu Tima Burtona a sám si ho upravil pro potřeby melodramu. Z původní ironické básně se tak stala próza, v níž vedle tónů ironie zaznívají i poněkud překvapivě náznaky tragiky. Zhudebnění silně podbarvené jazzem pak skladbu dále náladově zpřesňuje. Pozornost budí především bohatství autorova harmonického i rytmického vyjádření.
Rovněž účinkující interpreti měli možnost ohodnotit soutěžní skladby ze svého hlediska. Cenu interpretů získal melodram Jana Vičara Pravda a lež na vlastní text. Rukopis zkušeného profesionála nepotřeboval při studiu sebemenšího režijního zásahu. Pozornost vzbudila též druhá skladba Jana Vičara Lorem ipsum na počítačem náhodně vygenerovaný text. Zde si interpreti stejně jako posluchači s podporou klavírního partu mohl svobodně dosadit svůj subjektivní obsah na základě vlastních asociací. Jedná se o zajímavý experiment přesahující hranice samotného žánru.
Koncert měl velmi slušnou návštěvnost, zřejmě magnetem pro publikum je i možnost aktivně se zapojit se do soutěže hlasováním o Cenu publika.
