Ve vrcholícím období doby postní jsem měl možnost být přítomen dvojího provedení sedmi kantát Dietricha Buxtehudeho (1637 – 1707) Membra Jesu nostri (BuxWV 75) v provedení sboru Notre Dame, který od roku 2004 působí v Týnském chrámu v Praze pod vedením Leony Salákové.
V neděli 6. dubna zazněly vybrané kantáty z tohoto díla v kostele sv. Václava na Proseku v rámci liturgického slavení pobožnosti Křížové cesty a meditací nad tajemstvím Kristova kříže. Zakomponování tohoto díla do slavení liturgie umocnilo výrazně nejen duchovní poselství textu, který vychází ze středověké pašijové básně Salve mundi salutare a citací Písma svatého, ale především vnímavému posluchači ukázalo, že vytržení sakrální hudby z kontextu bohoslužby je vždy krokem stranou. Výkon sboru i sólistů zaslouží nejednu pochvalu především nad zaujetím a osobním nasazením všech zúčastněných. Přes drobná zaváhaní bassa continua však všichni příchozí v zaplněné románské bazilice, která jako první nese zasvěcení sv. Václavu u nás, zažili nevšední a duchovní a hudební zážitek nad tématem trpícího Krista.
O den později (7. 4.) v kostele sv. Havla v rámci samostatného provedení celého Buxtehudeho díla Membra Jesu nostri mě výkon sboru i hudebníku přímo nadchnul. Možná i lepší akustika většího chrámového prostoru zapůsobila, že se plasticita celkového dojmu zvláště ve sborových částech kantát výrazně prohloubila. Je nutno ocenit osobní nasazení všech členů sboru i sólistů. Ze sólistů bych vyzdvihl (rád bych jmenoval všechny, ale není to zde možné) sopranistku Helenu Šiklovou, Petru Vaškovou a Helenu Jagielskou, altistku Alžbětou Churáčkovou, tenoristu Tomáše Jeřábka a v basu Martina Strouhala a Martina Vejmelku. Obdivuji s jakou odvahou a technickou erudicí a přesností vyjádřily afekty a emoce, které provázejí barokní repertoár doslova na každém kroku. Z hudebníků bych jmenoval skvělou houslistku Ludmilu Štěpánovou a violoncellistu Vojtěcha Kolomého, který nelehkou roli bassa continua zvládl bravurně.
Sbor Notre Dame opravdu přesvědčivě interpretoval zcela mimořádný soubor kantát Dietricha Buxtehudeho. Silný zážitek umocnil pak zvolený termín blížícího se Pašijového týdne, kdy i v liturgii samotné vše směřuje k utrpení a oslavení Ježíše z Nazareta. Zaplněný staroměstský kostel sv. Havla – z velké části mladými lidmi – byl dokladem, že duchovní hudba stále přitahuje, zvláště pokud interpret vloží do provedení něco ze sebe sama, což bylo u sboru Notre Dame zcela zřejmé. Blahopřeji sbormistryni Leoně Salákové k výbornému koncertu, který výmluvně doložil její neutuchající poctivé úsilí v práci (či lépe řečeno službě) se stále se rozrůstajícím sborem.
Dílo Membra Jesu nostri barokního skladatele Dietricha Buxtehudeho, jehož původ si přivlastňují Němci i Dánové, patří mezi klenoty duchovní hudby. Jde o cyklus sedmi kantát, z nichž každá se obrací k jedné části Kristova těla (K chodidlům, ke kolenům, k rukám, k boku, k hrudi, k srdci a ke tváři). Expresivní texty pocházejí ze středověké pašijové básně Salve mundi salutare a z Písma svatého. Buxtehude dokázal jejich hloubku umocnit přiléhavým zhudebněním, které zasáhne každého, kdo otevře své srdce.
I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto Notre Dame
