Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Manfred Honeck: O smrti a nesmrtelnosti
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seHudbaRecenzeZ domova

Manfred Honeck: O smrti a nesmrtelnosti

Manfred Honeck, kterého jsme zvyklí vídat u České filharmonie jako častého hosta, dirigoval 18. ledna 2019 v Rudolfinu zvláštní projekt – připravil hudební pásmo skladeb inspirovaných smrtí.  Části skladeb moderních i klasických, prokládaných gregoriánským chorálem, poezií a citáty z evangelií.

Barančicová Svatava
Published: 19/01/2019
Share
7 Min Read
SHARE
Jan Martiník, Manfred Honeck a Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Nebýt tematického propojení, dalo by se to vzdáleně přirovnat k principu klasických akademií, kde se předvede mnoho interpretů, různé formace, vystřídají se žánry. Nebo k výběrovému principu, jakým dnes z velké části posloucháme hudbu – stahujeme si to nejlepší z různých alb, části, které nás baví, hvězdy, které v nich chceme slyšet a tvoříme si vlastní dramaturgii. Manfred Honeck jde sice těmto trendům vstříc, jeho kombinovaný program je však pestřejší, zajímavější a chytré propojení všech souvislostí z něj dělá úplně jiný zážitek.

Orchestr začal hrát v absolutním ztišení. Pravda, Honeck musel dlouho vyčkávat na klid v sále, než se dokašle, dozvoní a vypnou mobily, tentokrát doopravdy…  Pak teprve mohl ze slaboulinkého pianissima smyčců začít působivý Cantus in memoriam Benjamin Britten od známého estonského autora Arvo Pärta.  Z jednoduchého, minimalisticky opakovaného motivu vyrůstá mohutnící vítězný oblouk, vystavěný velkému skladateli, a skončí opět v tichu. Jak to u Pärta bývá – má hypnotizující účinek na posluchače. Následovala Schubertova Litanie na Památku všech věrných zemřelých D 343, v níž se představil mladý basista z Ostravy Jan Martiník, talent, který na sebe upozornil na soutěžích A. Dvořáka v Karlových Varech, Jeleny Obrazcovové v Moskvě, Operalia Placida Dominga, pěvecké soutěži v Cardiffu a již debutoval v Berlíně a Vídni. Lutoslawského Musique funèbre pro smyčce pochází z jeho atonálního období, zajímavá kompozice vytváří zvláštní barvy, struktury a klastry tónů. I když není jednoduchá, má velkou sílu a přesvědčivost.  Orchestr pod Honeckovou taktovkou tuto náročnou skladbu zprostředkoval posluchačům dokonale.

Pražský filharmonický sbor, Manfred Honeck a Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Druhá polovina koncertu se slavným Mozartovým Requiem nesla podtitul: Wolfgang Amadeus Mozart a smrt v hudbě a písmě.  V jednom svém dopisu Mozart smrt označuje za nejlepší přítelkyni člověka, „jelikož smrt je přesně vzato pravdivý cíl našeho života.“

Vedle Requiem zde zazněly části Nešpor (Laudate Dominum z Vesperae solennes de Confessore KV 339/5), Zednářská smuteční hudba a slavný sbor Ave verum corpus. Hudbu prokládalo čtení textů z Bible (Janovo Zjevení), z Mozartových dopisů, verše Nelly Sachs, nositelky Nobelovy ceny za literaturu (umělecký přednes Marian Roden).

Manfred Honeck a Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Celé to začalo (i končilo) tajemně – třemi přízračně tichými údery zvonů. Zvony a gregoriánský chorál Requiem aeternam, doléhající jakoby zdálky do sálu z foyer připomněly duchovní rozměr večera.  Vstupy gregoriánských zpěvů (vynikající Schola Gregoriana Pragensis) se střídaly i dále s Mozartovými skladbami a v kontrastu s jeho jasnou melodikou působily jako tiché memento mori. Mozart totiž neuměl být ani v hudbě stále jen smutný a pochmurný, například jeho Zednářská smuteční hudba je spíše oslavná, mohutná, plná energie. Líbezně vyznělo Laudate Dominum, které zpívala rakouská sopranistka Nicola Proksch s citlivou podporou sboru (Pražský filharmonický sbor) a orchestru.  Na provedení Requiem se podíleli čtyři sólisté: Nicola Proksch, německá sopranistka Marie Henriette Reinhold, německý tenorista Patrick Grahl a již zmíněný Jan Martiník. Všichni čtyři mladí pěvci vytvořili kompatibilní kvarteto, dobře sezpívané, svěží, dobře intonující. Jejich hlasy k sobě skvěle ladily, barvou i respektující interpretací.

Schola Gregoriana Pragensis, Manfred Honeck a Česká filharmonie (foto Petra Hajská)

Requiem si spojujeme se smrtí samotného skladatele, v tomto ohledu, když zazní Confutatis, nelze nevidět v duchu scénu z Formanova Amadea, jak Mozart diktuje poslední takty svého života… I filharmonie ještě jednou na závěr zopakovala autentický fragment poslední věty Lacrimosa, napsané ještě Mozartovou rukou. Je to pouhých osm taktů, ale je v nich všechno, obrovský výkřik invence a tolik krásy.

Viděli jsme večer, který byl po všech stránkách náročný, na repertoár, dramaturgii, na počet zúčastněných umělců, počet nastudovaných skladeb, i na komplexní brožuru s mnoha texty, ale stál za to. Byla to zcela nová úroveň zážitku.

Manfred Honeck a Česká filharmonie (foto Petra Hajská)
Rudolfinum — Dvořákova síň, 18. ledna 2019

Arvo Pärt: Cantus in memoriam Benjamin Britten

Franz Schubert: Litanie na Památku všech věrných zemřelých D 343

Witold Lutosławski: Musique funèbre pro smyčce

Requiem – Wolfgang Amadeus Mozart a smrt v hudbě a v písmě

Tři údery zvonu

Gregoriánský chorál: Requiem aeternam

Čtení: Mozartův dopis otci, 4. dubna 1787

Wolfgang Amadeus Mozart: Maurerische Trauermusik c moll KV 477 (479a)                                                                                             

Gregoriánský chorál: Domine exaudi orationem meam

Wolfgang Amadeus Mozart: Laudate Dominum z Vesperae solennes de Confessore KV 339/5 

Gregoriánský chorál: In quacumque die

Čtení: Nelly Sachs (1891-1970) „Wer weiß, wo die Sterne stehen“ – „Wenn im Vorsommer“

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem KV 626
I. Introitus – Requiem
II. Kyrie

Čtení: Zjevení Janovo 6, 8-17

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem KV 626
III. Sequenz
Dies Irae
Tuba mirum
Rex tremendae
Recordare
Confutatis
Lacrimosa

Gregoriánský chorál: Christus factus est

Čtení: Zjevení Janovo 21, 1-7

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem KV 626
IV. Offertorium
Domine Jesu
Hostias
Lacrimosa (fragment, prvních 8 taktů) 

Wolfgang Amadeus Mozart: Ave verum corpus KV 618 

Tři údery zvonu

 

INTERPRETI

Nicola Proksch – soprán

Marie Henriette Reinhold – mezzosoprán

Patrick Grahl – tenor

Jan Martiník – bas

Marian Roden – umělecký přednes

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Schola Gregoriana Pragensis
David Eben – umělecký vedoucí

Manfred Honeck – dirigent

Česká filharmonie

TAGGED:Česká filharmonieDavid EbenJan MartiníkLukáš VasilekManfred HoneckMarian RodenMarie Henriette ReinholdNicola ProkschPatrick GrahlPražský filharmonický sborSchola Gregoriana Pragensis
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Bude Bertramka konečně národní kulturní památkou?
Next Article Bohemia Balet: Noční můry i neoklasický Gershwin
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up