Cena Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii byla pro rok 2017 udělena souboru Lobkowicz Trio, které tvoří Lukáš Klánský (klavír), Jan Mráček (housle) a Ivan Vokáč (violoncello).
Cena je udělována od roku 1981 komorním souborům, jejichž členům není více než pětatřicet let. Mezi držitele této prestižní ceny patří například Panochovo kvarteto (1983), Wihanovo kvarteto (1992), In modo camerale (1996), Afflatus Quintet (1998 a 2003), Graffovo kvarteto (2008), Zemlinského kvarteto (2005), Pavel Haas Quartet (2006) a další. Součástí ceny je i koncert v některé z následujících sezon Českého spolku pro komorní hudbu ve Dvořákově síni Rudolfina.
Všichni tři členové Lobkowicz Tria jsou uznávání sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Soubor na základě těchto úspěchů začal vystupovat na prestižních festivalech v Rakousku a Itálii. Lobkowicz Trio je také laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže. Díky své souhře, přesvědčivé interpretaci, precizní technické úrovni a vytříbené intonaci si soubor získává uznání publika i odborné veřejnosti.
V České republice se Lobkowicz Trio představilo na festivalech Pražské jaro, Dvořákova Praha, Janáčkův máj a EuroArt Praha, rozhlasovým posluchačům pak v rámci Studia Live Českého rozhlasu. V listopadu 2017 soubor vystoupil v komorním cyklu Labské filharmonie v Hamburku.
Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval Lobkowiczům Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ensemble od pana Jaroslava Lobkowicze.
„Je evidentní, že inspirační podněty vycházející z každého člena souboru se přenášejí dál a tvoří narůstající spirálu kouzel a navíc zkrášlují každou frázi. Potom je to láska ke zvuku a touha okamžitě souznět, ba i přímo proniknout do nálady okolních hlasů. Když je technika samozřejmostí, intonace dokonalá, uvolněnost pohybů i držení nástroje ekonomické, přijde následně viditelná radost ze hry, která se dále přenáší.“ (operaplus.cz, Libor Nováček senior, 7. listopadu 2015)
