Spiritualitu podvečera předznamenal už první kus, kterým byla varhanní předehra k chorálu Wir glauben all‘ an einen od Johanna Sebastiana Bacha. Filipovské varhany pod rukama Jana Kalfuse překrásně hřmotně a dramaticky duněly a svým způsobem tvořily krásný protiklad andělskému dojmu sboru, jež na jejich hru záhy navázal. Onen příměr andělský bývá asi v souvislosti s dětskými sbory lehce nadužíván, nikoliv však neoprávněně. Dětské sbory v takto skvěle akusticky vybavených prostorách skutečně takhle působí. Kühnův dětský sbor akustiky zkušeně využíval a nehnul přitom brvou. Diváky jeho zpěv postupně uhranul a naprosto si je získal. Sbor si zde velmi dobře poradil s docela odlišnými kusy. Jistě a bravurně, přitom s naprostou pokorou vlastní opravdovým profesionálům, provedl známé Ave Maria od Tomáse Luise de Victorii i soudobé skladby, jako bylo čarovně provedené Laudate Dominum Slavomíra Hořínky s vygradovaným aleluja na konci. Moderní a soudobé kusy byly v programu těmi, které ukázaly počínající mistrovství mladých zpěváků.
Pokud by hledal posluchač něco, co sboru chybí, možná by to byla širší paleta zejména hlubších chlapeckých hlasů, jež by sbor náležitě obasovaly, ale snad by tento element popřel zmíněnou andělskost jinak naprosto precizně pracujícího tělesa. Jeho výraz byl upřímný a vyzrálý, dokonale pracoval s emotivním zabarvením jednotlivých skladeb. Varhanní předěly, jež vyplňovaly nástupy sboru na pódium či na kůr a zase zpět, byly osvěžením a naprosto výtečně zněl sbor s jejich doprovodem ve střední části koncertu. Varhany dodaly basy, které sboru přirozeně chyběly, a výsledek byl opravdu comme il faut, naprosto kompaktní. Dětské hlásky se z kůru snášely jak poletující sněhové vločky a měkce dopadaly a ulpívaly na duších posluchačů.
Po dalším varhanním předělu z dílny Mendelssohna Bartholdyho koncert vstoupil do své poslední třetiny, která vyvolala nejsilnější estetické zážitky a byla pomyslným vrcholem jinak stále stejně kvalitního večera. Kühňata zde s respektem a lehkostí zároveň provedla skladby Peace upon You, Jerusalem a Zwei Beter od Arvo Pärta. Jejich interpretační jistota byla obdivuhodná, a přitom v projevu nebylo ani stopy po nějakém nepřiměřeném úsilí. Děti skvěle artikulovaly, nebály se a zpívaly neopakovatelně. Je obdivuhodné, jak sbor při neustálých obměnách, kdy jej zákonitě opouští jeho nejzkušenější a opět nastupují nejmladší, dokáže držet konstantě úroveň svého projevu tak vysoko. Kühnův dětský sbor pracuje s těmi nejmladšími a později jej opouští vyzrálí a takřka pro profesionální dráhu připravení zpěváci. A to vše v neustávajícím cyklu a stále natolik dobře.
Pokud byla řeč o vrcholech koncertu, je zde třeba zmínit také Čajkovského Legendu, rovněž uvedenou ke konci programu. V té se sbor opět dobře rozpoložil a tento atraktivní kus si užil. Celý koncert měl dynamiku a spád, značila jej pozoruhodná disciplína a přesnost jeho zpěváků, kteří se stávají adepty mistrovství, ve vší pokoře, ale jaksi samozřejmě. Pokud se tedy někdo z početného publika vydal na koncert proto, aby zjistil, jak umí dnešní sborové mládí pracovat, musel odcházet velmi spokojený.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Lípa Musica 2017
Andělské hlasy
Jan Kalfus (varhany)
Sbormistr: Jiří Chvála
Kühnův dětský sbor
17. září 2017 Bazilika Panny Marie Filipov u Rumburka
program:
Giovanni Pierluigi da Palestrina:
– Adoramus te, Christe
– Ave Maria
– Pueri Haebreorum
Slavomír Hořínka: Laudate Dominum
Tomás Luis de Victoria: Ave Maria
Jacob Handl Gallus: Pueri concinite
Johannes Brahms: Regina coeli
Franz Schubert: Salve Regina
Jan Novák: Gloria
Johannes Brahms: Ave Maria
Franz Schubert: Žalm 23
Petr Eben: Missa adventus et quadragesimae (výběr)
Arvo Pärt:
– Zwei Beter
– Bogorodice děvo, radujsa
Petr Iljič Čajkovskij: Legenda
Jan Málek: Domine noster
Zdeněk Lukáš: Sanctus
