Animal svou výsostnou stylizací, kterou se souboru dařilo udržet po celou dobu představení, dále díky všestrannosti všech artistů a jejich neuvěřitelné energii vytvářela přátelskou až familiární atmosféru. Byly to zejména nepředvídatelné triky a akce, které navíc vrcholily zlomovým překvapením, jež vtahovaly do děje. Na první pohled působilo představení doslova jako pestrobarevný a roztančený „cirkus“, jako nabitá hudební estráda, ale se skokem na vlnu rodinné euforie se rozpouštěly jakékoli předsudky o hranici kýče a nevkusu. Zábavu a lehkost, s jakou „Alfonsové“ servírovali životní zkušenosti z farmy, podtrhovali québeckým folklórem a farmářským funkem, výtečnou akrobacií a neběžnými nápady.
Scénu v její zadní části formovaly zvlněné plechové pláty, místo před nimi pak patřilo živé kapele, kterou průběžně doplňovali artisté. Jedněmi z hlavních charakteristických objektů byly konve na mléko, jež sloužily nejen k sedu, stoji, vyvýšené platformě k párové akrobacii, ale také například jako specificky znějící perkuse. Nechyběly vidle, srpy, kýble s kukuřicí, kravské zvonce, zahradní kolečka, elektrický býk a traktor. Šíře dovednostního spektra z hlediska cirkusových disciplín byla, v lehkosti a humorném provedení, ohromující. Výčet by primárně zahrnoval ekvilibristiku, manipulaci s objekty, chůdy, rolo bolo, perskou tyč, teeterboard, Icarian games, hand to hand a pozemní akrobacii. Originalitu vesnické komunity podtrhovaly i kostýmy, jako například zvonové kalhoty, vesty, „lacláče“ či širáky.
Svébytná poetika citelně vyvěrá z prožitých zkušeností a let prověřujících soudržnost rodiny Carabinier-Lépine a jejích blízkých spolupracovníků. Pro toto uskupení je velmi typické s jakoukoli všední aktivitou propojovat akrobacii a inovovat cirkusové disciplíny, s nasazením zpívat a tančit včetně zvládnutí stepařského čísla na vysoké úrovni a za vším nevytratit herectví. Dále se všichni jako obvykle během představení střídali v jištění, přípravách na další výstup a podíleli se na ostatních důležitých činnostech spjatých s cílem co nejlépe odehrát „show“. Cirque Alfonse dále charakterizuje nezlomná síla, patrná nejen z mužů, a hlavně i žen. Urostlým bradatým chlapům se vyrovnaly všechny.
Když v úvodní části vjel na jeviště Alain Carabinier, vousatý stařík, málokdo bez předchozí znalosti patrně v tu chvíli odhadl, že to bude on, kdo vystoupá na tyč usazenou na rameni jeho syna (Antoine Carabinier Lépine). Ten okamžik evokoval fascinující obraz hierarchie úcty i pokrevního nástupnictví, a také nabudil fantazii o pohádkovém farmáři, jemuž se na bizarním statku dějí podivuhodnosti, kterým se snad lze jen a jen smát. Pravda, pískající umělé slípky á la maňáskové divadlo nevyzněly v českém kontextu jako loutkářské velmoci příliš lichotivě, ale dynamický sled akcí jako by určitá místa obrazně přelil čerstvě nadojeným mlékem nebo prostě spláchl hadicí na dvorku.
Venkovský život se zrcadlil ve skvělé hudbě a mnoha kreativních akčních detailech. Například „vajíčková stupnice“, jak jsem si volně pojmenovala triptych akrobatů nejprve excelujících a poté balancujících na teeterboardu, spočívala v postupném zvyšování náročnosti při „disciplíně“ nadhazování syrového vejce. Od výhozu k úchopu se propracovali k otočkám a hůře vypočitatelným krokům, k vyvažování (ne)rovnováhy a následně až k třípatrové mužské pyramidě s vejcem stisknutým mezi rty. S nadsázkou jen povzdech, že z vajec, na závěr zdárně rozprsklých na pánvi, nakonec nikdo neusmažil omeletu.
Tělesná vybavenost a elán všech vystupujících hnal „show“ kupředu, ať šlo o cokoli, drobnost i parádní triky. Stejně tak neočekávatelné se ukázalo využití zahradních koleček, která posloužila jako ukotvení báze pro lidské „žonglování“ nohama – Icarian games, anebo vkládaná salta s vruty, rytmizované přehazování obrovských kravských zvonců či ženská párová akrobacie na konvích. Defilé jako rodeo s elektrickým býkem pak gradovalo napětí a adrenalin jako teploměr svou rtuť při poledním žáru.
V Kanadě je Cirque Alfonse nepřehlédnutelným rodinným souborem se specifickým přístupem k cirkusu. Díky vrcholové artistice, nezaměnitelnému stylu humoru a umělecké multidisciplinární variabilitě dokáže oslovit nejširší rodinné publikum. V dramaturgické linii hvězd festivalu Letní Letná se „Alfonsové“ řadí k jistinám kvalitní oddechové zábavy, díky které je možné na hodinu zapomenout, co se kde kolem děje. Ten jejich statek je v danou chvíli totiž dobrosrdečným středobodem světa, v němž se mísí „bodří sympaťáci“, z nichž tryská nejen pot, ale hlavně lidskost. Ta je cítit do posledních řad.
Animal
Akrobaté: Antoine Carabinier Lépine, Julie Carabinier Lépine, Alain Carabinier, Jonathan Casaubon, Jean-Philippe Cuerrier, Geneviève Morin
Hudebníci: Josianne Laporte, David Simard, Guillaume Turcotte
Režie: Alain Francoeur
Původní hudba a písně: David Simard
Scénografie: Nicolas Descoteaux
Světelný design: Nicolas Descoteaux
Kostýmy: Geneviève Beauchamps
Návrh akrobatických rekvizit: Sylvain Lafrénière
Zvukový technik: Katie Sweeney
Světla: Jean-François Piché
Umělecké vedení: Julie a Antoine Carabinier-Lépine
Premiéra 11. července 2021, Montréal
Psáno z představení dne 20. srpna 2023, festival Letní Letná.
