Housle pojmenované po německém virtuosovi Johannovi Christophu Lauterbachovi, který na ně hrál v polovině 19. století, byly dlouho považovány za nezvěstné. Zmizely v roce 1944 z Národního muzea ve Varšavě, odkud je odnesly ustupující německé jednotky. Muzeum dostalo nástroj do úschovy po Grohmanově úmrtí v roce 1939 a vyšetřovatelé nyní tvrdí, že nešlo o dar, ale o zápůjčku, a že tedy housle dál právoplatně patří Grohmanovým dědicům.
Je možné, že se housle objevily čtyři roky po odcizení z muzea v německém Heinrichsthalu. Americké vojenské záznamy potvrzují, že nástroj odpovídající popisu zmíněných stradivárek našel v roce 1948 americký důstojník Stefan P. Munsing v domě bývalého příslušníka SS Theodora Blanka a byl převzat do americké úschovy. Z dokumentace, kde jsou popsány jako „slavné housle“, vyplývá, že byly převezeny do Hesenska. Až v roce 2008 polské ministerstvo kultury odhalilo, že housle nebyly nikdy do Polska vráceny.
Právnička Corinne Hershkovitchová, která se specializuje na spory ohledně vlastnictví majetku uloupeného za druhé světové války, se domnívá, že o housle se nejspíš svede právní bitva. Do ní zasáhnou současný majitel, který nástroj získal v dobré víře, ale pravděpodobně i polský stát a Grohmanovi dědicové. Prokázat jejich právní nárok na tento nástroj však nebude zřejmě úplně jednoduché.
Vzhledem k množství ukradených a uloupených předmětů během druhé světové války byl v roce 2021 novelizován polský zákon, který stanovil třicetiletou lhůtu pro právní vznesení nároků týkající se zabaveného majetku.
Po uplynutí 30leté lhůty (která by se vztahovala na housle) přechází vlastnictví na stát. Novela vyvolala po svém předložení v červnu loňského roku kontroverze. Kritici tvrdili, že zákon je namířen proti potomkům předválečných polských Židů, které stát tímto připraví o dědictví.
Prohlášení polského ministerstva zahraničních věcí se však proti tomuto tvrzení ohradilo a uvedlo, že účelem novely bylo spíše „zajistit důvěru občanů ve stát a realizovat princip právní jistoty“.
Housle vyrobené v 18. století houslařským mistrem Antoniem Stradivarim v italské Cremoně jsou mezi hudebníky i odborníky vysoce ceněné pro velmi kvalitní zvuk, a ceny těchto houslí jsou proto astronomické. V roce 2011 se v Londýně prodaly stradivárky, které 30 let vlastnila vnučka anglického básníka lorda Byrona, za 9,8 milionu liber (279 milionů korun).
