
Formát smyčcového kvarteta provázel Bohuslava Martinů celým životem. Na vůbec první dochovanou skladbu, kterou mimochodem složil v osmi letech – smyčcový kvartet Tři jezdci – navázal Martinů „nultým kvartetem“ Es dur, H 103. Toto dílo má zajímavou souvislost s prvním číslovaným kvartetem, dnes všeobecně známým jako „Francouzský“, kterou poodkrývá violoncellista Kvarteta Apollon Pavel Verner: „Kvartet nás oslovil především svou barevností, je v něm znát zřetelný vliv francouzských skladatelů Ravela a Debussyho. Podle nejnovějších výzkumů se též zjistilo, že poslední věta 1. kvartetu figurující ve vydání, které je všeobecně k dispozici, náleží spíše k nultému kvartetu. Dílo tak budeme hrát podle doporučení jako třívěté.“
V první polovině koncertu zazní též jednovětý Smyčcový kvartet „Lamentationes“ Eduarda Doušy, který v podtitulu nese dedikaci „památce Mikuláše Medka“, jehož výtvarné dílo skladatele vždy velice zajímalo. “Doušova hudba má hluboký obsah a dokáže hráče i posluchače strhnout. Nadto nás se skladatelem pojí i vřelé přátelské pouto“, dodává Verner s tím, že soubor dílo často a rád uvádí.
V druhé polovině koncertu uslyší posluchači Smyčcový kvartet Es dur č. 10 Antonína Dvořáka psaný ve „slovanském duchu“. Kvarteto vybralo tento titul záměrně jako protipól velmi často uváděného Amerického kvartetu.