Ladění večera pod názvem Zimní snění korespondovalo hned s úvodní skladbou, Fantastickým scherzem Josefa Suka, které dirigent koncipoval v pomalejším tempu spíše romanticky zasněně. Autor se přitom v této spontánní skladbě z roku 1903 vyjadřoval více energicky, s dávkou secesní hravosti i v nádherné melodické linii, vracející se několikrát v průběhu díla. Michał Nesterowicz, dirigující zpaměti, vedl orchestr ve vyváženém oblouku; ten hrál s rytmickou přesností, působivě rovněž v harmonicky zajímavých a velmi náročných pasážích, které Suk uměl ve své tvorbě vytvářet přímo mistrovsky.
Těžištěm první části večera se v kontrastu s charakterem Sukovy skladby stala Rapsodie – koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů z roku 1952, kterou komponoval za amerického pobytu na výzvu svých uměleckých přátel. V díle neoklasicky či neobarokně zakotveném se už projevilo skladatelovo směřování k rozvolnění tradiční formy při zachování důležitých kompozičních principů. Najdeme v něm však také ozvěny dřívějšího směřování (Julietta) i typické inspirace domovem. Má dvě části, z nichž závěrečnou Martinů utvořil ze dvou oddílů propojených kadencí. Rapsodie je kompozice, která svou skromností a zdánlivou jednoduchostí působí zcela koncentrovaně jako duchovní výzva k zastavení se a zamyšlení nad během života. Sólista Maxim Rysanov ve spolupráci s rozhlasovým orchestrem a dirigentem Nesterowiczem pojal Rapsodii jako výrazné kontemplativní dílo, jehož smyslem bylo předat umělecké poselství posluchačům.
Rysanov je dnes hvězdou hudebního nebe, a to potvrdil i ve své hře, která zaujala sytým barevným tónem. Interpret umí vyjádřit každou nuanci či detail skladby, zvládá komplikované pasáže s bravurní technikou, je velmi přesvědčivý. Bylo znát, že si s rozhlasovým orchestrem a dirigentem rozuměli; lze vycítit myšlenkovou spřízněnost. Rysanov se věnuje, jak známo, tvorbě Martinů systematicky; natočil kompaktní disk s touto jedinou skladatelovou koncertantní skladbou pro violu a orchestr společně s komorními díly. Rapsodii natočil se Symfonickým orchestrem BBC a dirigentem Jiřím Bělohlávkem, kterému Rysanov i na včerejším rozhlasovém koncertě v závěru vyjádřil úctu přídavkem z Bachova díla.
V další části koncertu byla v duchu jeho poetického zaměření uvedena Čajkovského Symfonie č. 1 g moll „Zimní sny“ o čtyřech větách z roku 1866. I když se prý s ní skladatel trápil, a dokonce ji přepracovával, je to dílo geniálního tvůrce, které si nezadá s ostatními v nápaditosti, projevené fantazii, orchestraci, v příležitostech pro sólové výkony orchestrálních hráčů. Bylo znát, že dílo má Symfonický orchestr Českého rozhlasu zažité, ostatně všech šest Čajkovského symfonií rovněž nahráli v kompletu před lety ještě s šéfdirigentem Vladimírem Válkem.
Dirigent Michał Nesterowicz zpaměti předvedl s orchestrem v rozsáhlé kompozici v rovnoměrných tempech a dynamice vrcholné umění, společně podtrhli kontrasty v jednotlivých částech symfonie, dali vyniknout sólovým kreacím, které měly lesk a šarm. Dost prostoru využili nejen hráči dechových nástrojů a bicích, představily se jako obvykle i smyčce ve vyváženém úctyhodném celku. Po celou dobu si pod dirigentem Nesterowiczem výkon orchestru s koncertním mistrem Vlastimilem Kobrlem udržel napětí a publikum ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze ho sledovalo s nadšením.
Koncert rozhlasových symfoniků vyslechly u nás tisíce posluchačů na stanici Český rozhlas Vltava a prostřednictvím prestižní Evropské vysílací unie rovněž v zahraničí. Je to velký dar, rozhlasové umění je specifické, vracíme k němu, obohacuje i mimo koncertní sál naši fantazii, vědomí souvislostí. Hudba a rozhlas, to je priorita a šance předávat krásu dalším generacím. V případě koncertu Českého rozhlasu se to na základě systematické dramaturgie, výkonů rozhlasového symfonického orchestru, violisty Maxima Rysanova a dirigenta Michała Nesterowicze plně podařilo.
Hodnocení autorky recenze: 90%
Dny Bohuslava Martinů 2017
Orchestrální koncert „Když klasika je vášní“
Maxim Rysanov (viola)
Dirigent: Michał Nesterowicz
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
18. prosince 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Josef Suk: Fantastické scherzo op. 25
Bohuslav Martinů: Rapsodie-koncert pro violu a orchestr, H 337
=přestávka=
Petr Ijič Čajkovskij: Symfonie č. 1 g moll „Zimní sny“ op. 13
www.martinu.cz
