Italská sopranistka Katia Ricciarelli, která 16. ledna oslaví sedmdesátiny, byla hvězdou světové operní scény od sedmdesátých do devadesátých let dvacátého století.
Repertoár půvabné pěvkyně se zářivým hlasem osobité, nezaměnitelné barvy a se silným emocionálním nábojem byl rozsáhlý – obsahoval okolo stovky oper, především italských z období romantismu a verismu, ale také díla Wagnera, Glucka či Mozarta.
Rodačka z benátského Roviga studovala zpěv v Benátkách. Mezinárodní kariéru odstartovala rolí Mimi v Pucciniho Bohémě v roce 1969 v Mantově. Držitelka několika pěveckých ocenění poté zpívala v největších operních domech světa, v La Scale debutovala v roce 1973, v Covent Garden o rok později a v Metropolitní opeře v roce 1975. Nejlépe se cítila v rolích z oper Verdiho, Rossiniho či Donizettiho.
Často vystupovala s Lucianem Pavarottim, Josém Carrerasem, Plácidem Domingem nebo Ruggerem Raimondim, v Bruselu i s vysněným Mariem del Monaco. Z dirigentů opakovaně spolupracovala s Herbertem von Karajan, Colinem Davisem či Claudiem Abbadem. Karajanovy nahrávky oper s Ricciarelli měly velký úspěch, slavný dirigent ji ale na druhou stranu také vedl k těžkým rolím, které poškodily její hlas.
Ten se v devadesátých letech zhoršil natolik, že se dočkala nejednou nepříznivého přijetí od kritiky i od publika, a postupně proto operní dráhu opustila. Věnovala se písňovému repertoáru nebo lehčím žánrům.
Zahrála si také v několika filmech, v roce 1991 založila Lyrickou akademii a od roku 2003 vede festival v Maceratě. V Česku koncertovala několikrát – v roce 1989 měla kupříkladu recitál na Pražském jaru a o sedm let později na Smetanově Litomyšli. České operní árie ani české písně ale kvůli neznalosti jazyka nikdy nezpívala.
