Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***
Ta usměvavá bytost s vizáží víly nebude žádná křehounká panenka, napadlo mě, když jsem před jedním z koncertů festivalu Zlatá Praha na Žofíně přihlížela, jak Kateřina Englichová svižně, zručně a bez očekávání pomoci druhých stěhuje svůj královský nástroj. Když k tomu přičtete fakt, že tehdy, na sklonku šestinedělí, ve velkém klidu absolvovala zkoušky na přímý přenos i vlastní vysílání, výborně hrála a neméně dobře vypadala, musíte uznat společně se mnou: Žena do nepohody.
Významným a v mnohém určujícím momentem v jejím životě byla studijní léta na prestižním Curtisově institutu, kde vedle jiných vyučoval i Mstislav Rostropovič. Kateřině imponoval jeho emocionální přístup k interpretaci, tolik odlišný od práce další z muzikantských hvězd – Pinchase Zukermana: „Navštívila jsem jeho mistrovské kurzy pro houslisty a violisty a na nich zjistila, o jak jiný typ hudebníka se jedná. Po technice šel daleko důsledněji než po výrazu.“
Pět let v USA jí dalo samostatnost a prostor k hledání i nacházení sebe sama. Pochopila, že umělecká profese vyžaduje od člověka vedle dokonalého zvládnutí nástroje také vstřícnost, přesnost, spolehlivost. „Nikdo na nás nečeká a my se s tím musíme smířit, protože vynikajících hudebníků jsou tisíce. Když budeme dělat drahoty, nebude na nás nikdo zvědavý!“ Podobně realistický přístup má k životu v rodině. Ano, pochopitelně zná i bouření svého uměleckého „já“, což je koneckonců žádoucí, jinak by asi stěží kdy vstoupila na pódium, nicméně, jak říká: „Doma není na podobné rozpoložení nikdo zvědavý. Dobře si uvědomuji, jak by mými případnými excesy trpěla celá rodina.“
Praktické rozměry každodenního života přirozeně vstřebávala odmalička. Vyrůstala v rodině ne-muzikantů, což považuje za šťastnou okolnost, byť tedy její prababička-pěvkyně působila v Národním divadle (zemřela po druhé světové válce). Kateřina si ji může připomínat originálně – je totiž vyobrazena na Hynaisově oponě.
Do Národního divadla chodí paní harfenistka nad očekávání často. Jednak při všech svých uměleckých povinnostech neztrácí divácký zájem o kulturní dění a pak, její dcera, obdařená jménem Johanka právě po zmíněné předkyni, tady často vystupuje jako členka Kühnova dětského sboru.
Ale abychom pro samé umění nezapomněli na téma knihy, vaření. Možná vás při pohledu na štíhlou postavu Kateřiny Englichové udiví citace jejího manžela: „Tebe je jednodušší šatit než živit.“ Ano, umělkyně se vyznává z lásky k české kuchyni, zejména omáčky jsou pro ni vyhledávanými lahůdkami. Je ovšem poměrně zjevné, že daleko více energie vydá, než přijme, a zdaleka se tak neděje výhradně při tvůrčí práci. Zorganizovat rodinný život, sladit zájmy a aktivity činorodé čtveřice, skloubit je s neutuchající touhou po poznání, vzdělávání a cestování, to je vpravdě výzva! Jak se dočtete v knize Když vaří múzy, i při těchto spanilých výpravách šíří Kateřina Englichová dobré jméno české kuchyně. Především ale pochopitelně přispívá k věhlasu české hudby a českých muzikantů.
Foto Andrea Filičková
