Zápisník Jindřicha Bálka (78)
Po roce se opět konal Karneval v Rudolfinu. Loňskou premiéru jsem neviděl, ale taková akce by se měla a mohla konat každý rok znovu. Akce pro rodiče s dětmi, resp. děti s rodiči, není karnevalový rej, ale skvěle napsaná hudební pohádka, která na chvíli půjčí orchestru i Jiřímu Bělohlávkovi jinou tvář – pohádkově laskavou a vtipnou masku, která působí až překvapivě silným oživujícím dojmem. A je opravdu pěkná podívaná zažít celý orchestr i dirigenta v takové proměně – i pro někoho, kdo rád chodí na všechny klasické koncerty. Je moc dobře, že se v nabitém plánu orchestru i Jiřího Bělohlávka najde prostor i pro takovou taškařici.
Samotná hudební pohádka Kláry Boudalové, koncipovaná přímo jako cesta do pohádky, skvěle kombinuje několik klasických skladeb. Bělohlávek diriguje v originálně ušitém kostýmu Bělokněžníka a zasvěcuje do kouzel hudby. Jedna z vrcholných pasáží přichází hned ze začátku, když se kouzlí s hudbou Smetanovy Vltavy, s částí, kde tančí víly. Komponuje tam měsíční svit a tmu, přitom představí všechny nástroje orchestru a v jednu chvíli přijde v naprosté tmě na emporu sbor skřítků s lucerničkami. Dál je tu pohádková cesta na zámek s Polonézou z Dvořákovy Rusalky, svatební pochod, dále ta část Šeherezády, kde se uklidňuje rozbouřené moře – a nakonec vítězství nad drakem na Čajkovského Předehru 1812. Přitom žádný humor za každou cenu – a pohádkový děj diváky uvede zcela nenásilným způsobem do toho, jak funguje orchestr, dirigent a některé skladby. A už jenom krok chybí k přemýšlení o skutečné magii taktovky.
Bělohlávkovi to jako Bělokněžníkovi velmi slušelo. A i pro samotné hráče musí být oživujícím zážitkem, když diriguje v pohádkovém kostýmu. Také filharmonikům čas od času sluší karnevalová čapka. A skoro mě mrzí, že běžné abonentní publikum nemůže zažít oblíbeného dirigenta a orchestrální hráče v nějakém tom karnevalovém kostýmu. Je to dobrá škola nebrat se vždycky jenom vážně. Ve vážné hudbě je navíc mnoho humoru, víc, než se obvykle soudí. Tradice masopustních karnevalů, kdy se rádi převlečou i všichni dospělí, se u nás moc nepěstuje. I dospělé návštěvnictvo koncertů se na své počínání má umět podívat s humorem a nadhledem. O hudebních kriticích a publicistech ani nemluvě.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto Petra Hajská
