Půlrok se s půlrokem sešel a já mám opět tu milou čest sepsat několik odstavců o stále ještě v čerstvé paměti uchovaném koncertu sboru Kantiléna.
Po minulých zkušenostech jsem s radostí usedl na určené místo v sále brněnského Besedního domu a netrpělivě čekal na další hudební zážitek. O nenaplněném očekávání v žádném případě nemůže být řeč. Kantiléna neustále dokazuje, že je prvořadým tělesem s mezinárodním potenciálem. To mimo jiné dokládají mnohá ocenění, ke kterým se jistě brzy přidá i umístění ve sborové soutěži v Lisabonu. Jak ostatně stálo v programu, nedělní koncert představoval zároveň veřejnou předsoutěžní generální zkoušku.
Program koncertu v mnohém kopíroval zažitou (a zcela funkční) dramaturgii, kdy první část náleží koncertnímu sboru, který po následném vystřídání obou přípravných oddělení nakonec celý koncert uzavírá. Tento oblouk také podtrhlo nasazení děl Petra Ebena coby prvního a posledního čísla. Úvodem zazněla asi minutová skladba Megalofrosyné z cyklu Řecký slovník. Dílo autora, kterého se sborem pojilo silné pouto, je na těchto koncertech uváděno pravidelně a platí za dílo svěží, umělecky poměrně náročné, avšak v podání Kantilény bezchybné.
Druhým číslem, které je minutáží podobné, ovšem charakterem a dobou vzniku zcela odlišné, byla humorná polyfonní skladbička Il est bel et bon, jejímž autorem je renesanční skladatel Pierre Passereau. Precizní vedení jednotlivých hlasů a lehkost interpretace byla příkladná.
Aby bylo pestrosti učiněno zadost, zbylá dvě místa úvodní části koncertu byla věnována Antonínu Dvořákovi a jeho skladbě Šípek, poslední ze třetího svazku Moravských dvojzpěvů, a soudobému finskému skladateli Pekka Kostiainenovi. Z jeho tvorby byla pro sbor již před několika lety vybrána modernistická skladba Revontulet, která mu vynesla nejvyšší hodnocení na sborové olympiádě v Magdeburgu. Její provedení na nedělním koncertě sklidilo zasloužené bouřlivé ovace, podobně jako na jarním koncertě, jehož byla rovněž součástí.
Celkem devět menších skladbiček, většinou vybraných z různých písňových cyklů autorů Jaroslava Dostalíka, Iljy Hurníka, Přemysla Kočího a Martina Hyblera přednesla divákům Kantilénka, starší přípravné oddělení. Ke klavírnímu doprovodu Marka Paľy se tentokrát přidaly další nástroje, které dotvářely celkovou náladu písní. Zprvu šlo o perkusní nástroje v podání Lukáše Krejčího, později se přidala Alena Pavlušová s houslemi a František Kantor s (v tuto chvíli) zobcovou flétnou. Písně byly různorodé, jednohlasé i vícehlasé, a putovaly mezi lidovými motivy, dětskou tematikou, bajkami i trochou exotiky. Ta se projevila především v písni Velbloud jmenovaného Přemysla Kočího. Sloky odkazující na typické prostředí, ve kterém tento tvor žije, střídaly refrény ve stylu boogie-woogie. A děti si nejen toto číslo náramně užívaly. Je vidět, že sbormistři Veronika Novosádová a Michal Jančík moc dobře vědí, jak je důležité vést děti k různorodému repertoáru, a především k radosti z hudby. Vytvářejí si tak kvalitní podhoubí pro koncertní sbor. Nesmím také opomenout malé sólisty, kteří se blýskli v písních Jaroslava Dostalíka. Opět mi v tu chvíli vytanul na mysli titulek jarní recenze „Když se roztomilost snoubí se skvělými výkony“.
Druhou polovinu večera otevřeli zpěváčci z nejmenších, mladší přípravné oddělení Magdalenka. V tuto chvíli jsem zažil rozmilé déjà vu při nástupu dětí, když opět bezprostředně mávaly do publika svým příbuzným, ovšem jen do chvíle, kdy se ozvala klavírní předehra a paní sbormistryně zvedla ruce. V tu chvíli se z rozjařeného davu stalo profesionálně ukázněné těleso, které se nezaleklo vícehlasu při oddělení menší skupinky od zbytku sboru, stejně jako choreografií a písní různého žánru. Vedle triptychu lidových písní v aranžmá Miroslava Raichla, kde si dokonce samy děti určité části otextovaly, jsme vyslechli bluesovou píseň Jezevčík Eduarda Doušy a latinsko-americké rytmy v písni Taneční Petra Jistela, kterou zaranžoval přítomný klavírista Marek Paľa. Na závěr Magdalenčina vstupu zazněl premiérově výběr z cyklu Skřítek Vítek s doprovodem klavíru, houslí a příčné flétny. Autorem je brněnský skladatel a pedagog Petr Zapletal, který byl koncertu osobně přítomen. Celé pásmo bylo zakončeno (také tradičně) velkým všeobecným halasem při předávání kytic a bonboniér paní sbormistryni z rukou dětí, rodičů a dalších přítomných hostů.
Závěr koncertu připadl, jak již bylo zmíněno, opět na koncertní sbor Kantiléna. Nyní už šlo o závažnější a rozsáhlejší kusy ze soutěžního repertoáru duchovního zaměření, mezi nimiž se objevila pozdně romantická skladba Bogoroditse děvo Sergeje Rachmaninova, renesanční moteto Duo Seraphim Tomáse Luise de Victoria a Ebenův Psalmus 8. Tři díla rozličného charakteru a náročnosti v různých ohledech, se kterými si sbor opět poradil na výbornou.
Dlouhotrvající potlesk vyprovodil zpěváky z pódia a udělal pomyslnou tečku za dalším příjemně stráveným večerem plným mnohotvárné hudby, skvělých výkonů, vykouzlených úsměvů na tvářích a obdivu. Jak pravila maminka sedící hned vedle mě: „Je neuvěřitelné, jaké zapálení a talent pro práci s dětmi mají paní Novosádová s panem Jančíkem.“ Nelze než souhlasit.
Podzimní koncert Kantilény
6. listopadu 2022, 17:00 hodin
Besední dům, Brno
Program:
Petr Eben: Megalofrosyné (z cyklu Řecký slovník)
Pierre Passereau: Il est bel et bon
Antonín Dvořák: Šípek (z cyklu Moravské dvojzpěvy)
Pekka Kostiainen: Revontulet
Jaroslav Dostalík: Lidové písně z Brněnska (výběr z cyklu)
Ilja Hurník: Copy; Máma ví; V koupelně
Přemysl Kočí: Velbloud (z cyklu Písničky pro malé muzikanty)
Martin Hybler: Kornout písní (výběr z cyklu)
Lidová: Sedí liška pod dubem; Běží liška k Táboru; Už ty pilky dořezaly (arr. Miroslav Raichl)
Eduard Douša: Jezevčíkův problém
Petr Jistel: Taneční (arr. Marek Paľa)
Petr Zapletal: Skřítek Vítek (výběr z cyklu)
Sergej Rachmaninov: Bogoroditse děvo
Tomás Luis de Victoria: Duo Seraphim
Petr Eben: Psalmus 8
Účinkující:
Marek Paľa – klavír
Alena Pavlušová – housle
František Kantor – flétna
Lukáš Krejčí – tympány, perkuse
Kantiléna – koncertní sbor
Kantilénka – starší přípravné oddělení
Magdalenka – mladší přípravné oddělení
Michal Jančík – sbormistr
Veronika Novosádová – sbormistryně
