V Muzeu Bedřicha Smetany (součást Muzea české hudby) na Novotného lávce v Praze se minulý měsíc uskutečnila zajímavá přednáška o opeře Bedřicha Smetany Čertova stěna, která měla v Prozatímním divadle v Praze premiéru před sto třiceti lety, 29. října. Vyprávění bylo doplněno koncertními ukázkami z tohoto Smetanova předposledního operního díla. Autorem a průvodcem podvečera pořádaného ve výtvarně zajímavém interiéru expozice muzea, byl místopředseda Společnosti Bedřicha Smetany Václav Němec, s dlouhým a obsáhlým výkladem díla, obsahujícím známé i méně známé okolnosti vzniku a provedení této opery. Použity byly i úryvky korespondence mezi libretistkou Eliškou Krásnohorskou a samotným skladatelem, kde si oba vyměňovali své názory na texty k opeře i samotné její komponování. Tyto dopisy byly knižně vydány, vybrané texty přednášela Lidmila Němcová.
Na úvod Čertovu stěnu připomněla ze zvukového záznamu předehra k opeře. Použita byla nahrávka firmy Supraphon v nastudování vynikajícího dirigenta Zdeňka Chalabaly s orchestrem a sólisty Národního divadla v Praze z roku 1960. Největším zpestřením ale bylo uvedení několika árií opery v provedení mladých posluchačů Pražské konzervatoře a HAMU. Klavírní doprovod umělců byl v aranžmá zkušené profesorky Jany Nácovské. Jako první slyšeli posluchači árii Záviše, která je zajímavá obzvláště tím, že v hraných inscenacích Čertovy stěny se běžně neuvádí. Zazpívala ji posluchačka konzervatoře Anna Šimková (prof. Zbyněk Brabec). Následovala árie Katušky z prvního dějství, v podání Heleny Hálové z Pražské konzervatoře. Mladá studentka, která studuje u prof. Jiřiny Přívratské, vládne oblým a příjemným sopránem, její mládí navíc dodalo ztvárnění zamilované mladé dívky přirozený a přesvědčivý půvab. Přibližně v polovině večera pak zazněly dvě reprodukované árie Raracha v podání mladého talentovaného basisty Josefa Šťávy; snímek byl pořízen právě ve Smetanově muzeu před třemi lety. V závěru pak Luboš Skala, posluchač z HAMU u prof. Romana Janála, vzorně přednesl znělým hlasem nádhernou árii Petra Voka z Rožmberka ,, Jen jediná mne ženy krásná tvář tak dojala …. ´´. Zde bych trochu odbočil a připomenul celou plejádu vynikajících barytonistů v této roli, z nichž byl pro mne nekorunovaným králem Václav Bednář, kterého jsem jako mladík několikráte slyšel. Koncertní vložku ukončila zpěvem Záviše štíhlá, elegantní mezzosopranistka Alžběta Vomáčková;.ta je studentkou Pražské konzervatoře ze třídy prof. Brigity Šulcové, která byla také v publiku přítomná. Dotyčná árie je pro interprety určitě efektnější, nežli první Závišův zpěv, který Smetana vypustil. Alžběta Vomáčková mimo jiné zpívala tuto árii Záviše i na pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde získala v loňském roce druhé místo. Dle mého názoru mohlo být v poměru k mluvenému slovu ještě nějaké to hudební číslo navíc, což přinese vždy příjemné oživení a zpestření programu. Všechny přítomné jistě ovládl duch velkého skladatele a umocněním jeho přítomnosti byl pak pravnuk Bedřicha Smetany Petr Hejdušek v publiku.
+++===
Připomenutí Smetanova díla i v této skromnější podobě bylo nanejvýše vhodné vzhledem k čím dál tím větší absenci Smetanových oper (mimo Prodané nevěsty) na českých operních jevištích. Byl to alespoň lehký dotek s operou, která se naposledy hrála v roce 2006 v Národním divadle (premiéra v roce 2001, režie David Pountney, hudební nastudování Jiří Bělohlávek) a pak také v Olomouci, kde ji uváděli zhruba rok. Pro zajímavost: Čertova stěna se objevila na jevišti pražského Národního divadla ve třinácti nastudováních a počtu skoro tří set repríz. Hudebně dílo připravili takoví dirigenti, jako Adolf Čech, Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Václav Talich, Karel Nedbal, Rudolf Vašata, Gregor nebo Zdeněk Košler. Výčet pěveckých interpretů by byl neúměrně dlouhý a tak si alespoň připomeňme legendárního Viléma Zítka, který ztvárnil úlohu Raracha.
+++
===
Foto Pavel Horník a archiv ND