Jubileum slavného českého tenora

Ještě neměl ani třicet, když mu operní svět začal klečet u nohou. Pověst o vynikajícím tenoristovi, ideálním především pro hrdinné role, se tehdy rozlétla po všech předních nejen evropských divadlech. Životní sen venkovského chlapce z Rousínova se splnil, píší tehdejší noviny a pokračují: Vkročil dokonce do Bayreuthu, aby zde, na místě posvěceném, odhalil svatý Grál – on, český hoch z Rakovnicka.
Karel Burian se narodil 12.ledna 1870 v Rousínově u Rakovníka jako syn místního truhláře a dcery šafáře. Byl prý velmi nadaný, a tak ho rodiče dali studovat do Prahy na Akademické gymnázium. Už tam mladík objevil, že má silný hlas, o přestávkách ve škole zpíval údajně tak, až se okna třásla. Opera ho brzy začala přitahovat tak silně, že při studiu práv začal chodit i na hodiny zpěvu. Na operu se dal i Karlův o sedm let mladší bratr Emil, barytonista a otec E.F.Buriana.

Nadaného Karla Buriana se brzy ujali v Brně, kde roku 1891 debutoval jako Jeník a hned den poté předvedl Dalibora. Okamžitě dostává v brněnské opeře roční smlouvu a opouští studia práv. Po roce to zkouší v pražském Národním. Ředitel Šubrt ho ale odmítl prý s tím, že se při vysokých tónech červená. Nakonec se Karel Burian dostává do Talinu (tehdy Revalu) a ve svých třiadvaceti letech poprvé zpívá Wagnerova Lohengrina. Měl prý fenomenální paměť a nervy jak ze železa. Během tří měsíců dokázal nastudovat deset tak těžkých rolí, jako jsou Turiddu, Manrico, Romeo. Brzy zpíval také Fausta, Radama, Tannhäusera, Siegfrieda, Stolzinga, Tristana. Nadšeně mu tleskala celá Evropa.

Smetanův Dalibor (Národní divadlo Praha 1900)

Do pražského Národního divadla se Karel Burian dostal až v roce 1899, nejdřív jen na čtyři pohostinská představení (Tannhäuser, Dalibor, Kozina v Kovařovicových Psohlavcích a Don José). Teprve pak dostává smlouvu na šest let, jenže – odchází po konfliktu s šéfem opery Kovařovicem už po roce. Konfliktu údajně kvůli tomu, že Burian odmítl zpívat Dvořákova Prince, s odůvodněním, že mu vůbec nesedí (byť v roli nakonec přece jen párkrát vystoupil).

V letech 1906 – 1913 Karel Burian pravidelně vystupoval v newyorské Metropolitní opeře, pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho, mimo jiné vytváří vedle Emy Destinové svého vysoce oceňovaného Heroda ve Straussově Salome. Jeho výdrž byla obdivuhodná – jen během jednoho jediného roku dokázal vystoupit v bezmála stodvaceti wagnerovských představeních. Roku 1909 se sice znovu objevuje v Národním, ale kvůli opětovným neshodám brzy znovu odchází. Významná jsou ale jeho vystoupení v pražské německé opeře.

Karel Burian byl i nadaný slovem, psal básně, fejetony, libreta Wagnerových oper překládal do češtiny. Během své kariéry dostal hodně ocenění, dokonce o něm psali, že je ještě lepší, než slavný Enrico Caruso.

Na jaře roku 1924 během koncertní cesty po Slovensku Karla Buriana poranili u holiče a do rány přitom zanesli infekci. Léčení ale nepomohlo, a tak 25.září 1924 – ještě ani ne v pětapadesáti – Karel Burian umírá na otravu krve.

Literatura: Kopecký-Pospíšil: Slavní pěvci Národního divadla, Malá encyklopedie české opery