Už jen pár dnů dělí jednu z nejúspěšnějších současných mezzosopranistek světových operních scén Joyce DiDonato od převzetí prestižní ceny Opera News Awards (podrobněji jsme o tomto ocenění i letošních nominacích psali nedávno, vše najdete zde). Představovat tuto „v civilu“ nesmírně sympatickou a bezprostřední Američanku, která má k chování hvězdy tak daleko, jako málokterá její kolegyně, je i našim operním fanouškům zbytečné. Zdaleka nejznámější je díky obrazovým záznamům její špičkově zazpívaná i zahraná Rossiniho Rosina z newyorské MET i z pařížské Bastilly. Jenže Joyce DiDonato toho má na repertoáru mnohem, mnohem víc. Velké úspěchy sklízí po celém světě i s celou řadou dalších svých rolí, ale též se svými výtečnými písňovými recitály. Je nám velkou ctí, že jsme mohli být mezi prvními gratulanty Joyce DiDonato k jejímu nejnovějšímu ocenění. A že vám můžeme zprostředkovat následující rozhovor.
Opera News Awards – co pro vás tahle nominace znamená?
Opera News Award je pro mě překvapením a velice si té ceny vážím. Poprvé jsem k divadlu „přičichla“ jako studentka Wichita State University. Vím, že ne všichni v Praze znají Wichitu v Kansasu. Kansas leží přesně uprostřed Spojených států, poměrně daleko od všeho ostatního – takže dostat se do divadla nebo se seznámit s operou naživo pro mě bylo velkou výzvou.
Kansas City
Časopis Opera News byl tehdy mým oknem do světa opery a vlastně to byl tento časopis, jímž jsem listovala a nad jehož stránkami začínala snít o své operní kariéře. A tak být oceněna právě časopisem, který mi vlastně pomohl splnit můj sen, je pro mě něco úplně jiného, než ostatní ceny. Mimo to se o toto ocenění budu dělit s tak vzácnými lidmi, zpěváky a skladatelem, kteří mě svým dílem a morálním kreditem mnohem převyšují. I to je pro nesmírná pocta.
Prorazit mezi světovou špičku nebylo ani pro vás úplně jednoduché. Na čem hlavně jste musela zapracovat, aby se to nakonec podařilo? A je hodně těžké se mezi top-zpěváky udržet?
Upřímně řečeno, mám pocit, že tak jak se moje kariéra vyvíjí, jsem víc sama sebou. Snažila jsem velmi brzy stát „divou“ nebo alespoň „osobností hodnou“ operního jeviště. Obávám se, že jsem v tom ale moc neuspěla, protože jsem se mnohdy po tom, co jsem odešla z jeviště cítila, jako bych byla navlečená v šatech, které mi dobře nepadnou.
Jsem strašně ráda, že teď už se tak necítím. Chytila jsem se do pasti toho, že když jsem operní zpěvačka, musím se také jako diva chovat. To naštěstí skončilo. Místo toho teď na jevišti hraji více sama sebe, to, jaká ve skutečnosti jsem. A publikum to tak chce a oceňuje to.
Jste velmi často vnímána především jako rossiniovská interpretka, hlavně kvůli své báječné Rosině. Nemrzí vás tohle tak trochu tohle zařazení? Váš repertoár je přece dost široký…
Ne, ne určitě si nemyslím, že jsem jenom rossiniovský mezzosoprán. To určitě ne.
Snažím se udržet si velmi pestrý repertoár s francouzskými autory, s rolemi Strausse, Mozarta a belcantem, protože mám velkou chuť se pořád něco nového učit a jako hudebník i růst. Uznávám, že Rosinu zpívám docela často a baví mě to. Proto s ní trávím tolik času, ale doufám, že tahle postava bude časem jenom jednou z rolí v mé daleko bohatší operní kariéře!
R.Strauss: Der Rosenkavalier (Octavian) – San Francisco 2007 (foto R.Cahen)
V.Bellini: I Capuleti e I Montecchi (Romeo) – Paříž 2008 (foto S.Mathè)
Ke kterým ze svých rolí máte nejblíž? Který ze skladatelů z vašeho repertoáru se vám nejlíp zpívá?
Musím říct, opravdu a bez přehánění, že v mém repertoáru není ani jedna role, se kterou bych se neztotožňovala, která by mně nebyla sympatická či jinak blízká. Chcete snad srovnávat Mozartova Sesta s Alcinou a Rosinou? Octaviana s Elisabeth? Je to nemožné! Cítím se nejšťastněji, když můžu nad těmito mistrovskými kousky trávit čas, studovat je – každé dílo, které jsem nastudovala je zkouškou mistrovství, důkazem geniality autorů, které obstálo ve zkoušce času. A tak si i já vychutnávám každý okamžik, kdy na nich mohu pracovat!
G.F.Händel: Ariodante (Ženeva 2007) (foto GTG/P.A.Grisoni)
G.Donizetti: Maria Stuarda (Elisabeth) – Ženeva 2005 (foto I.Meister)
G.Rossini: Il barbiere di Seviglia (Rosina) -Chicago 2008 (foto D.Rest)O jaké další nové role plánujete svůj repertoár rozšířit? A co děláte proto, aby váš hlas zůstal tak báječně pohyblivý, jak tomu je teď?
G.Rossini: La Cenerentola – La Scala 2005 ( foto L.Vordoni)
Jaká vystoupení vás čekají v nejbližších měsících? A na jak dlouho dopředu je váš kalendář zaplněn?
Mám svůj kalendář plný až do sezóny 2014-2015. Obsahuje řadu nových rolí, nová nastudování rolí, které jsem zpívala jen jednou, a samozřejmě několik, ve kterých už jsem známá. To, na co se nejvíce těším, je Elena v Rossiniho opeře La donna del lago v Ženevě a v Paříži na konci této sezóny. Po ní následuje Rosina poprvé v milánské La Scale s báječným obsazením.
Slyšeli jsme vás zpívat také písňový repertoár a byl to velký zážitek. Na co hlavně kladete důraz při písňových recitálech?
Miluju recitál jako formu. Další velké recitálové turné mám naplánována na konec ledna – Tři století italské písně. Myslím, že je to skvělá příležitost zpívat krásné písně, které nejsou tak známé a mají velmi intimní charakter – pohroužit se spolu s publikem do intimity, kterou na operní scéně nedosáhnete, protože jste od diváků odděleni orchestrem, kostýmy a make-upem. Miluju, když mohu písněmi promlouvat ke každému jednotlivému divákovi v sále a působit na jeho nitro. Pro tohle byly písně stvořeny a tam přesně míří.
Jste hodně na cestách, často navíc až za mořem, v Evropě. Jak se s tím vyrovnáváte? Zdejší způsob života je přece dost odlišný od toho amerického…
Jsem v Evropě docela doma. Ale vlastně se zpátky těším. Když jsem mimo domov příliš dlouho, tak pak zdomácním kdekoli. Vlastně to souvisí trochu i s tím, že jsem se docela dobře naučila francouzštinu a italštinu. Když znáte jazyk, je jednodušší v cizí zemi zdomácnět.
V Evropě jsem toho prožila spoustu a jsem šťastná, že jsem měla šanci tu mnoho poznat, mnohému se naučit!
Také v Česku máte skutečně hodně obdivovatelů, přestože jste tu nikdy nezpívala. Kdy se vás dočkají osobně?
Děkujeme za ně a určitě už předem můžeme od nich vyřídit totéž.
