Jízda začíná. Ve vzduchu je cítit jistá dávka očekávání a natěšení. Jak že ta radost vypadá? Jak že se k ní dostanu? Je dlouhodobě udržitelná? Každopádně je to teď jedno. Pojďme si užít představení od vlámské choreografky a umělecké ředitelky svého vlastního souboru WArd/waRD, Ann Van den Broek.
Osm tanečníků stojících na průhledných, ale osvětlených bednách, které vypadají jak výlohy obchodu s luxusním zbožím. Jsou poskládaní jako nějaké antické sousoší, jež sice nemluví, ale vy přesně vidíte, že vás k něčemu vybízí. Že vás láká – možná i k nějaké špatnosti… Výraz jejich tváří vás nepřestává nudit. Baví vás sledovat jejich proměny, baví vás sledovat jejich průběžný vývoj, baví vás především sledovat je samotné. Choreografka totiž své tanečníky vybrala perfektně. Každý z nich je sebevědomá osobnost s velkou jiskrou. Zároveň se jako soubor velice dobře doplňují. Opět velmi zábavné schéma společenství. Vše působí krásně a přívětivě. Jenže – je to skutečné?
Do celého, pomalu rozjíždějícího se mejdanu, se zapojuje projekce. Tanečníci si vzájemně předávají kameru a samotný obraz se promítá na zadní stěně prostoru divadla Ponec. Rázem to působí nereálně a trochu schizofrenně. Jako falešný obraz sociálních sítí. Jedno je skutečnost, jedno je fikce. Ale co je co? Lidé se vystavují jako zboží ve výloze, jsou jen šťastní a oddávají se příjemným požitkům. Ukázkový hédonismus!
Hudba tepe ve skvělém rytmu, beaty jsou neutuchající, tanečníci jsou stejně tak k nezastavení. Tempo je zábavné, zrychluje se, je hraničně děsivé. Ale stále zábavné. Stále? Těžko říct. Osm statečných bez přestávky jede 85 minut v kuse. Není úniku. Je to jen představení, nebo náš příběh, naše životní tempo? Hranice se stírají. Ve skutečném víru veselí, které doslova zrealizovali tanečníci sami na sobě v různých podobách, nutí diváka vstoupit do hry a zasáhnout. Zastavit ten kolotoč. Je to jako káča, jejíž otáčky ale neklesají. Stoupají.
Hudba a monology jednotlivých tanečníků jako by komentovaly dění. Do mikrofonu sdělují, co že ta radost je. Je to něco, co nám pomáhá přežít. Ale není příliš času něco vysvětlovat, prostě jsme se ocitli všichni v jednom prostoru a teď se v něm naučme žít. Nepropadej frustraci, nepropadej depresím, nebo se z toho zblázníš. Namísto toho se raději bav!
Má v životě něco větší smysl? A kdo nám tu otázku dokáže zodpovědět? Osm protagonistů funguje jako reklamní letáček na jednu velkou životní show. Přidej se k nám a budeš taky tak šťastný! Oddej se všem těm radostem, které jsou ti nabízeny! Ovšem poznámka pod čarou dodává: „Nebereme odpovědnost za důsledky vašeho zdraví. Jak psychického, tak fyzického. Příjemnou zábavu.“
Toto představení je strhující. Dotýká se vás možná víc, než byste si přáli, ale přesto vám to není nepříjemné. Je to totiž jen pravdivé. Zároveň vás celou inscenací doprovází jakási euforická nálada, jež se promítá i do beatů rezonujících až ve vašem nitru. Tanečníci vám totiž dali skutečně kus sebe. A svého potu. Lépe řečeno: litrů potu.
Proto vřele doporučuji. Produkt bych si hned na e-shopu objednala. Ale pozor. Zkuste číst pozorně příbalový leták! Zábava je skvělá věc, ale všeho moc škodí.
Joy Enjoy Joy
Koncept a choreografie: Ann Van den Broek
Performeři: Frauke Mariën, Louis Combeaud, Nik Rajšek, Jean-Gabriel Maury, Marion Bosetti, Carla Guerra, Kamil Pilarski, Isaiah Selleslaghs
Interns: Beatriz Baptista, Karolina Krynicka
Hudba: Nicolas Rombouts
Nahrané hlasy: Gregory Frateur
Části rozhovoru: Tom Barman
Video a světelný design: Bernie van Velzen
Scénografie: Niek Kortekaas
Kostýmy: Ann Van den Broek ve spolupráci s Marielle Vos
Vedoucí zkoušek: Pol Van den Broek, Gregory Frateur
Outside eye: Marc Vanrunxt
Premiéra: 13. 1. 2022, Mulhouse, FR
Uvedení na Tanci Praha: 1. a 2. 6. 2022, divadlo Ponec
