Kroměřížský hudební archiv patří především díky stykům olomouckého arcibiskupa Karla z Lichtensteina-Castelkornu (1624–1695) s vídeňským dvorem Leopolda I. k nejreprezentativnějším sbírkám hudby druhé poloviny 17. století ve střední Evropě. Z jejího bohatství čerpají zdaleka nejen tuzemští hudebníci. Houslista Josef Žák, který jinak spolupracuje s nejpřednějšími francouzskými barokními orchestry, po studiích na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris jméno arcibiskupa Castelkorna dokonce vetknul v roce 2016 do názvu svého komorního ansámblu, který se právě na hudbu 17. století středoevropské provenience zaměřuje. V Praze se tento soubor představil v sestavě tvořené chilským cembalistou Felipem Guerrou, violonistkou Chloé Lucas a teorbistou Pierrem Rinderknechtem.
Sehranost hráčů byla na skvělé úrovni
Uvedený koncertní program začal vznikat v souvislosti s úspěšnou účastí ansámblu na mezinárodní interpretační soutěži H. I. F. Bibera v Sankt-Florian v roce 2021. A je v nejlepším slova smyslu uzrálý jako dobré víno. V podobě, v jaké byl i vydán na CD a vysloužil si prestižní ocenění „Diapason d’Or“, jde o spojení skladeb v tzv. fantastickém stylu nejvýznačnějších středoevropských houslistů své doby Schmelzera a Bibera doplněných tanci Heinricha Döbela. Inspirací mu je atmosféra kroměřížské Květné zahrady (Libosadu). Jeho název „Zahradní labyrint“ by ale mohl být i aluzí na sbírku dalšího dobového virtuosa Johanna Jakoba Walthera Hortulus chelicus neboli „houslová zahrada“. I přes prominentní roli houslí jako sólového nástroje v celém programu však zde nikdy nejsou jen ony nositelem hudebního charakteru. Sehranost a společné cítění hráčů jsou na skvělé úrovni.
Večer otevřely ukázky ze Schmelzerova cyklu Balletto genandt das Narrenspitall („Balet zvaný blázinec“), ke kterému se v jednotlivých „zastaveních“ program vícekrát vracel (některé části zazněly kontrastně v sólových úpravách pro jednotlivé nástroje continua). Drobnější, posluchačsky vděčné charakteristické kusy, původně zřejmě související s pantomimou ve stylu commedia dell’arte, podal Josef Žák se svým ansámblem s mimořádnou obrazností a (pro celý večer příznačně) s výrazovou bohatostí, která překračuje běžné hranice barokní interpretace. Docílil tak skutečně divadelního efektu.
Celému večeru byla vlastní hravost a odlehčenost
Dvojnásobně zastoupen byl námět přírodní zvukomalby, ve své době nejen oblíbený hudebníky jako Schmelzer či Biber (a řadou dalších), ale též zkoumaný teoreticky. Barokní polyhistor Athanasius Kircher svoje rozsáhlé dílo Musurgia Universalis, sive Ars Magna Consoni et Dissoni z roku 1650, které je významným pramenem poznání dobové hudební teorie, začíná pojednáním o fyziologii hlasu a sluchu obecně, včetně notovaných příkladů hlasů zvířat, zvláště ptáků. Schmelzerova sonáta Cucu zazněla s virtuózní bravurou a s výrazným použitím rubata, jakož i s vyváženými kontrasty na malých plochách.
Celému večeru byla vlastní jistá hravost a odlehčenost. Biberovu Ciaconu in D pro housle a basso continuo začali houslista a teorbista v hledišti naproti sobě, aby se pak při hře nenuceně přemístili opět na pódium. Relativně rozsáhlá skladba vyzněla velmi poutavě a s velkým hudebním napětím. Ani při technicky exponovaných variacích sólista neztrácel lahodný zvuk a zpěvný přednes.
Variační charakter má i Sonata Quarta ze Schmelzerovy sbírky Sonatae Unarum Fidium, která zazněla po tancích z pera Heinricha Döbela. Uvádí ji basové ostináto, na němž jsou vystavěny melancholicky laděné variace. Po dvou tanečních úsecích nakonec převládne dramatičtější charakter a virtuozita. Ohlášený program uzavřela velmi efektní Biberova Sonata representativa (americký muzikolog Charles E. Brewer nicméně v bookletu k CD souboru Biberovo autorství stejně jako u předchozí Ciacony in D zpochybňuje). Jednotliví hráči si užili ohlašování jednotlivých částí v němčině, francouzštině a češtině. Zvukomalbu pak svorně dovedli takřka k dokonalosti.
Publikum si zamuzicírovalo s barokní cimbálkou
Není zvykem, aby publikum na čistě instrumentálním koncertě bylo vybídnuto ke zpěvu lidové písně. Mohlo by se to zdát dost výstřední, ale od Josefa Žáka to působilo vlastně docela přirozeně. Celý program je založený na konkrétní regionální inspiraci a Josef Žák má, vedle třeba gregoriánského chorálu nebo jazzu, právě k folklóru vztah. Diváctvo si tak mohlo trochu „zamuzicírovat“ s „barokní cimbálkou“ zpěvem moravské písně „Ta naša lavečka“. Společný zpěv dal vzpomenout na tradiční vánoční koncerty Collegia Mariana, konané taktéž v kostele sv. Šimona a Judy, nebo třeba na atmosféru letních kurzů staré hudby ve Valticích nebo v Holešově (kde ostatně Josef Žák opakovaně vyučoval), na nichž se v pokročilém večeru či v noci baroko a folklór hudebně snoubí velmi organicky. Každopádně šlo celkově o skvělý večer.
Hodnocení autora recenze: 90%
Ensemble Castelkorn & Biber
11. března 2025, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha 1
Program
„Ouvertura“
Johann Heinrich Schmelzer (asi 1623–1680)
Balletto genandt das Narrenspitall (Balet zvaný blázinec)
Intrada di Policinelli – Aria di Policinelli – Intrada di Cocolini – Aria di Cocolini
„Vstup do zahrady – ranní promenáda“
Johann Heinrich Schmelzer
Sonáta „Cucu“ pro housle a basso continuo
„Hry u kolonády – tanec alegorických postav“
Aria di Zani – Intrada di Graziani – Aria di Graziani – Intrada di tutti (violon sólo)
Heinrich Ignaz Biber (1644–1704)
Ciacona in D pro housle a basso continuo
„Zahradní labyrint – odpoledne u fontány“
Aria di Mendici (teorba sólo)
Heinrich Döbel (1651–1693)
Tance ze sbírky Sonatae pro Fidibus
Czyga – Sarabanda – Couranta – Czyga – Czyga
Johann Heinrich Scmelzer
Sonata IV pro housle a basso continuo ze sbírky Sonatae Unarum Fidium
„Příchod rozjařených hostí“
Indtrada di Burattini – Aria di Burattini – Intrada di Covielli – Aria di Covielli (cembalo sólo)
„Večerní představení pod širým nebem – retiráda“
Heinrich Ignaz Franz Biber
Sonata violino solo representativa
Allegro – Slavík – Kukačka – Žába – Slepice, kohout – Křepelka – Kočka – Pochod mušketýrů – Allamande
Účinkující
Ensemble Castelkorn
Felipe Guerra – cembalo
Chloé Lucas – violon
Pierre Rinderknecht – teorba
Josef Žák – housle, umělecký vedoucí
