Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Josef Škarka a Marko Ivanović: Aby opera vtrhla do bytů a domů…
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seOperaOsobnostiRozhovoryZ domova

Josef Škarka a Marko Ivanović: Aby opera vtrhla do bytů a domů…

Slovo Hausopera se zdá být jasné, není snad nutné překládat. Stejně jako v 19. století oblíbené provozování domácích koncertů, tzv. „hausmusik“, které byly kdysi ve šlechtických palácích i v měšťanských salónech v módě. V návaznosti na hru s prostorem slyšíme i odkaz na avantgardní směr architektury slavný pod názvem Bauhaus. K avantgardě má totiž Hausopera blíž, než se zdá.

Hofmannová Karla
Published: 07/02/2020
Share
10 Min Read
SHARE
Alžběta Dufková, Marko Ivanović, Josef Škarka (foto Marek Olbrzymek; archiv Hausopery)

Jenže dnes, v době panelákových bytů, jak si význam slova Hausopera vysvětlit? Že si zpívám v koupelně?
J.Š. (Josef Škarka): (smích) Proč ne, i to je možné! Ale my si to představujeme trochu jinak. Chceme operu přivést z formálních prostředí divadel a společenských sálů mezi lidi. Pokusit se zrušit vztah pódium – obecenstvo a udělat z toho přirozené prostředí. Aby opera vtrhla do bytů a domů. To je takový náš původní sen a srdce koncepce.

M.I. (Marko Ivanović): Má to i svoji praktickou rovinu, vzdělávací. Základní umělecké školy i konzervatoře postrádají repertoár menších původních českých děl, které by děti a studenti zvládli zahrát a které by je bavilo provozovat. Prostě příběhy na současnou hudbu ze současného života, nekomplikované a nepříliš dlouhé. A aby si to kdokoli mohl i doma zahrát a nemusel to zrovna být virtuóz, ale poučený amatér. My tomu říkáme demokratizace vážného umění, tedy propojení života a umění.

A podle čeho by si to amatér zahrál? Existují nějaké podklady?
J.Š.: Zatím ne, ale doufám, že k tomu dojde. Chceme za tím účelem do budoucna vydávat edice, kde by byl vedle notového zápisu i návod, jak k opeře přistoupit, například také nějaké režijní poznámky. Já jsem oslovil hudební skladatele, jako jsou Marko Ivanović, Markéta Dvořáková, Ivo Medek, Lukáš Sommer a další, kteří jsou ochotni na takových projektech spolupracovat.

Poslední pólo; Andrea Široká a Tomáš Krejčí (foto Marek Olbrzymek; archiv Hausopery)

Divadlo je ale od slova „dívati se“, pořád se tu předpokládá ten vztah mezi aktérem a divákem, to „předvádění se“ a přinášení nějakého poselství…
J.Š.: To poselství je v tom, že opera není něco, co stojí nad divákem jako odcizený útvar, ale co je možné prožít jako spoluúčinkující. A také v tom, že může fungovat v interakci s nějakým prostředím. K tomu všemu je velice vhodný žánr site-specific, který vzniká na základě konkrétního, většinou nedivadelního prostoru. Ukázat, že jde o umění živé. Tento trend je v činoherním světě už dávno běžný a osvědčený. V opeře si teprve hledá svoje místo. Rád bych podotknul, že se nevymezujeme, ani neoponujeme klasickému opernímu provozu. Spíž se snažíme rozšířit jeho možnosti i nabídku pro potencionální diváky, kteří by jinak na operu nepřišli.

Tak teď tomu moc nerozumím, můžete mi to přiblížit?
J.Š.: Pracujeme se dvěma liniemi projektu. Jednak měníme zajímavý prostor pomocí divadelních prostředků ve svět fantazie, kde účinkují profesionálové, a druhá varianta, nebo linie, je tentýž kus, ale upravený pro amatéry, kteří by si ho ve zjednodušené podobě dokázali zahrát sami doma v amatérských podmínkách. Libreta jsem psal pro první ročník já a jsou ovlivněná konkrétními prostory v Brně, které mají svůj genius loci. Těmi jsou krásné a významné funkcionalistické stavby: Zemanova kavárna na Josefské, knihkupectví Michala Ženíška v Alfa pasáži a Lázně Rašínova, kde se opera odehrává přímo v bazénu.

To snad ne? Jak se dá hrát a zpívat ve vodě?
M.I.: A vidíte, jde to. Opera pro bazén, k té jsem napsal hudbu já, se jmenuje Poslední pólo a v profesionálním provedení jsou tu tři zpěváci, čtyři akvabely a dva instrumenty, akordeon a bicí. Počítá se s tím, že je tam vlhko, ale v tom edičním vydání se může opera hrát klidně v obýváku a předstírat, že jsme v bazénu. Nebo si bazének napustit doma na zahrádce. A po hudební stránce tam klidně mohu dát místo původní partitury kytarové značky a zvládnou to nadšení amatéři s kytarou či s klavírem. Naopak pro naši inscenaci v lázních jsem například dokomponoval hru na zábradlí, které je okolo bazénu.

Pohled na návštěvníky Posledního póla (archiv Maraton hudby Brno)

Takže je to svým způsobem recese?
Oba: To určitě ne! To je myšleno naprosto vážně! Je to psáno tak, aby to slušelo prostoru a dalo se to zároveň provozovat i v domácích podmínkách. Což jsme tedy ještě nezkusili. Zato realizaci všech tří oper s námi dělají renomovaní inscenátoři.

A co ostatní dvě opery, ty se již také realizovaly?
J.Š.: Všechny tři opery jsou o zklamání a hledání vztahů. První, tu bazénovou, režíroval Petr Hašek, šéf Malého divadla v Českých Budějovicích a souboru Geisslers Hofcomoedianten. Dvě další připraví režijně Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského, který má pro takovéto projekty velké pochopení. Jedna z nich je napsaná pro ikonickou brněnskou Zemanovu cukrárnu a jsou tu využity reálie cukrárny, například akvárium, a jmenuje se Věčná slečna bledá aneb Operní nejistoty pro široké masy. Hudbu právě teď píše autorská dvojice Ivo Medek a Markéta Dvořáková. Je to taková surrealistická a trochu absurdní momentka jednoho dne v cukrárně. Třetí operou je Hra o malinu, k níž hudbu napsal bývalý spolužák z HAMU Lukáš Sommer. Malina je inspirována kramářskými písněmi a původně to byl můj dárek brněnskému knihkupci Michalu Ženíškovi k narozeninám. Psáno je to pro jeho knihkupectví v Alfa pasáži. Brněnská realizace „bazénové“ opery Poslední pólo byla v podstatě taková zátěžová zkouška, abychom věděli, jestli ten náš nápad vůbec funguje a s čím vším se budeme muset potýkat. Poprvé v životě jsem řešil, že voda v bazénu změnila podivně barvu po tom, co jsme do ní hodili autoplachtu, nebo že během představení je potřeba vypnout saunu. Teď máme možnost tu poslední operu Hra o malinu předvést v rámci Festival Opera 2020, 16. února v Knihkupectví Řehoře Samsy v pasáži Lucerna. Ten prostor se totiž velmi podobá brněnskému knihkupectví, ale jsem zvědavý, jak si náš scénograf Tomáš Rusín poradí s tím barem a policemi s alkoholem, které v Praze jsou. (smích)

Takže když to shrneme, co je základním cílem projektu Hausopera?
J.Š.: Především inspirovat tvořivost, udělat něco pěkného. Oslovit a propojit lidi, kteří mají umění rádi, s těmi, které by nenapadlo, že se stanou součástí divadla. Mám na mysli například naše akvabely, které se mimochodem právě nyní připravují na letní olympijské hry v Tokiu. Pak je to zadávání tvorby na objednávku, podnítit vznik nových děl a v neposlední řadě prokázat, že je možné tvořit díla na míru prostoru, který je schopen spolupůsobit a inspirovat, což je základ projektu tvorby site-specific. Neříkám, že objevujeme Ameriku. Site-specific tvorba je už běžným jevem, ale troufám si tvrdit, že náš projekt stojí za pozornost a v operní tvorbě jde stále o takové novorozeňátko.

Poslední pólo; tým akvabel – Alžběta Dufková, Alice Pavlíčková, Eliška Skácalová, Sabina Langerová (foto Marek Olbrzymek; archiv Hausoepry)

A kdo jsou vaši spolupracovníci? Na to je potřeba velké nadšení!
J.Š.: Vedle nás dvou jsou to manželé Tomáš a Zuzana Rusínovi. Tomáš je vyhledávaný architekt a scénograf, Zuzka stejně tak vytížená výtvarnice kostýmů. Dále s námi spolupracuje, pokud nepracuje zrovna někde v zahraničí, Pavla Beranová za light-design, a Petr Hašek, který svými zkušenostmi a přístupem pomohl velmi dobře nasměrovat náš projekt v začátcích. Špičkoví profesionální zpěváci, jakými jsou Aleš Procházka, Andrea Široká, se setkávají s těmi začínajícími.

M.I.: Plus další lidé, kteří nejsou vidět, ale bez nich bychom se nepohnuli ani o píď. Ti všichni věnují projektům Hausopery svůj volný čas a pozornost, i když mohli mít třeba chvíli volno a odpočinku, a za to před nimi hluboce smekám.

A teď neslušná otázka – kde na to chcete vzít peníze?
J.Š.: To je dobrá otázka. Samozřejmě jsme požádali o granty. Dnes už víme, že nám přispělo ministerstvo kultury, další žádosti jsou podané. Potěšilo nás, že jsme se v bodovém hodnocení na ministerstvu kultury umístili jako druzí z celkového počtu. To nás motivuje k tomu, že naše práce snad má smysl. Rozhodující je však grant od města Brna, na jehož výsledky napjatě čekáme. Dále hledáme partnery, sponzory a v neposlední řadě je důležitý i prodej vstupenek. Předpokládáme letos pět až šest repríz a věříme, že téma propojování opery s nedivadelním prostorem vzbudí zájem veřejnosti. Sázíme na zatraktivnění zajímavých brněnských objektů a zákoutí, které chceme oživit tak, jak je ještě nikdo nevnímal. Mimo jiné se tímto programově křížíme s festivalem Maraton hudby Brno, který si u nás objednal jednu z inscenací. Takže můžeme říct, že půjde o prezentaci brněnských půvabů. A protože Brno má množství zajímavých objektů a osobností, věřím, že bude stále z čeho čerpat inspiraci. A to je pro budoucnost Hausopery klíčové.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

TAGGED:Geisslers HofcomoediantenHausoperaIvo MedekJiří NekvasilJosef ŠkarkaLukáš SommerMarkéta DvořákováMarko IvanovićPetr HašekTomáš Rusín
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Ředitel Českého muzea hudby dostal italské státní vyznamenání
Next Article Kateřina Kalistová se stala novou ředitelkou PKF – Prague Philharmonia
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up