„Skladby pre sláčikové nástroje zaujímajú v mojej tvorbe dosť veľké miesto. Zvlášť skladby pre husle sólo, husle a klavír alebo husle a orchester. Sú na to dva dôležité dôvody. Jednak môj otec bol vynikajúci huslista a len kvôli osudu hral celý život iba v orchestri Mariinskeho Divadla v Sankt-Peterburgu. I keď si pamätám ako dieťa, že občas mal aj koncerty ako sólista. Druhý dôležitý dôvod je, že vôľou osudu na Slovensku som sa stretol a spriatelil s vynikajúcim huslistom a muzikantom Milanom Palom. Všetky moje skladby pre husle, ktoré som skomponoval na Slovensku, sú inšpirované osobnosťou Milana Palu. A som veľmi rád, že všetky tieto moje kompozície Milan aj premiérovo uviedol.“ – Jevgenij Iršai
Program:
JEVGENIJ IRŠAI (1951):
Sonáta pro Edwarda Griega pro housle a klavír
Sonáta no. 2 „Nenávist“ pro housle a klavír
Sonáta no. 3 pro housle a klavír
Sonáta no. 4 „Who knows from which one of trash, from silence…“ pro housle a klavír
Všechny čtyři sonáty byly zkomponovány v rozmezí dvaceti let a každá z nich nějakým způsobem odráží situaci a náladu daného období a životního okamžiku autora. Neopomenutelná je také inspirace osobností Milana Paľy, pro kterého byly všechny skladby zkomponovány. První sonátu pro Edwarda Griega houslista nahrál v roce 2004, Druhá sonáta „Nenávist“ byla již v roce 2003 premiérována právě Milanem Paľou a Sonáta č. 3 má své místo rovněž v Paľově podání na albu Evgeny Irshai – Odnikiaľ s láskou z roku 2013. Název (zatím) poslední, čtvrté autorovy sonáty je překladem začátku významné ruské básně Anny Achmatovové. V překladu
zní tato věta: ”Kdo ví, z jakého smetí vyrůstá poezie bez jakékoliv hanby.“ Skladatel pak slova použil v názvu a dodal vyjádření „z ticha“, jelikož podle něj právě hudba velmi často začíná „z ticha“.
