Zápisník Jindřicha Bálka (112)
Na letošním Concentu Moraviae se daří něco dramaturgicky zcela jedinečného. Připomenou se všechna česká smyčcová kvarteta, atraktivní zahraniční hosté a k tomu Beethovenovo kompletní kvartetní dílo. K tomu se připomíná shakespearovské výročí, takže dvě osobnosti, které jsou přímo symbolem velikosti a geniality, tu stojí vedle sebe…
Je to mistrovský dramaturgický kousek, který připomíná několik věcí. Jednak to, že festival mimo metropole v malých místech jednoho regionu je neobyčejně zajímavou záležitostí. Tato věc provází Concentus od samého počátku a je každý rok zajímavé sledovat, jak se toho daří využívat. Pak je tu ten fakt, že zajímavých kvartetních souborů máme „pořád“ mnoho, ale mnohem víc koncertují v zahraničí a doma se na jediném pódiu nepotkají – každý si přirozeně hledá nějaké své cesty. Další věcí, je samotné Beethovenovo kvartetní dílo, které je snad ještě pestřejší a rozmanitější, než devět symfonií. Už první šestice kvartetů op. 18 nabízí různé nálady i kompoziční řešení. Dalších pět kvartetů pak patří k tomu emocionálně nejodvážnějšímu, co Beethoven složil. A velkolepá čtveřice pozdních kvartetů, to jsou vlastně už samostatné duchovní světy. V něčem je to nejsvobodnější a nejodvážnější kapitola skladatelovy tvorby, plná proměn, překvapení a neobyčejně silných momentů.
Je zajímavé, že dva ze tří našich významných kvartetních souborů minulosti – Smetanovo i Vlachovo kvarteto – se Beethovenovými kvartety systematicky zabývaly a mají i kompletní nahrávky. V jejich stopách šlo v devadesátých letech Wihanovo kvarteto a po nich Pražákovo kvarteto, která mají rovněž pozoruhodné komplety. Dnes se těmto souborným provedením v režii jednoho ansámblu daří méně – a existují velké vzorové kompletní snímky Amadeova kvarteta, Alban Berg Quartetu, Kvarteta Italiano, Melos Quartetu a dalších… Dnes si soubory z Beethovenova členitého kvartetního díla vybírají a během své dráhy jen některé nastudují postupně všechny. Je to ale jen další důkaz, jak bohatým světem právě tyto kvartety jsou. Vždyť některé partie z Razumovských kvartet znějí stejně jako o sto padesát let novější Janáček. A jisté pasáže z pozdního Beethovena připomenou Bartóka či Arwo Pärta. Nikdo neuměl takové symfonie pro čtyři smyčce jako Beethoven.
Tento týden patří na Concentu Moraviae Modigliani kvartetu, Škampovcům i souboru sestavenému Josefem Špačkem z jeho známých a spolužáků. V tom je ještě jiné kouzlo komorní hudby. Přitom se nedá říci, že by „česká kvartetní škola“ bylo něco opravdu jednotného. Kdysi tu byli Smetanovci, Janáčkovci a Vlachovci – každý soubor s jiným příběhem a jiným hudebním profilem. A když si vezmeme podobnou trojici v nastupující střední generaci – tedy Pavel Haas Quartet, Bennewitzovo kvarteto a Zemlinského kvarteto, je to opět jiná sestava učitelů, jinak tvořený zvuk i interpretační styl. Od blízkých žáků Milana Škampy přes adepty školy Reinera Schmidta z Hagenova kvarteta až po následníky Pražákova kvarteta, má-li se to říci jednou větou. Kvartety patří celkově k tomu posluchačsky náročnějšímu, ale čeká nás zcela mimořádně bohatý svět. Takže ještě jednou všechna čest letošnímu Concentu Moraviae.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu Vltava
