Z ohlasů v zahraničním tisku
Salcburský Třígrošový muzikál
Je to činohra? Nebo jak sugeruje název, přece jen opera?
Při Salcburském festivalu se tak ptát nemusíme. Tato Třígrošová opera je muzikál. A okamžitě pochopíme, proč majitelé provozovacích práv jsou tak přísní, objeví-li se nebezpečí, že dojde k podobným úpravám. Na druhé straně v něčem tento Mackie Messer – salcburská Třígrošová opera, jak se zde dílo Bertolta Brechta a Kurta Weilla jmenuje, činí originálu i dobrou službu: těšíme se na tu skutečnou, nepřikrášlenou Třígrošovou operu, která bude v sobotu v Salcburku uvedena koncertně.
Off-off-Broadway
Co se stalo? Festival pověřil úpravou Martina Loweho, nositele několika cen Tony Award a Grammy. Lowe byl zodpovědný za hudební složku muzikálu Mamma Mia a také připravil hudbu k salcburskému Jedermannovi. Co však udělal z Weillovy partitury, si mohl nechat od cesty, výsledek je orgie kýče. Místo původních devíti sedí v orchestřišti devatenáct hudebníků a pod taktovkou Holgera Kolodzieje znějí tak, jako by hráli sto padesáté šesté představení nějakého hloupého muzikálu. Pro Weilla zcela typické kontrasty jsou uhlazeny, všecko bortící se pěkně narovnalo, veškerá komplexnost zjednodušila.
Vypráno při vysoké teplotě
Lowe strčil Weilla do automatické pračky a nastavil program na příliš vysokou teplotu. Cenný kus prádla se srazil na dětskou velikost. Naštěstí má festival svolení pouze k jediné sérii představení, takže „třígrošový muzikál“ okamžitě zase zmizí.
Ještě horší než úprava je akustika Skalní jízdárny (zvuk: Bobby Aitken). Hlasitost songů a balad je regulována ručně. Něco není téměř slyšet, jiné příliš řve. Jak například zvukař zabil báječnou Sonu Mac Donald při moritátu o Mackiem Messerovi, to bylo přímo podlé.
Zvuk přichází stále ze středu scény a neputuje po jevišti s představiteli – v tom jsou jiná divadla hodně napřed. Ani světelná režie (Friedrich Rom) není dobrá, nedokáže ve Skalní jízdárně vytvořit intimní prostory.
Režie Juliana Crouche a Sven-Erica Bechtolfa sice spolu s fantazijními kostýmy Kevina Pollarda vytvoří několik pěkných tableaux, ale jinak zůstává na povrchu. Kulisy se přenášejí sem a tam, zase jednou jde o ilustraci a ne o interpretaci, což opět klade otázku po smyslu takového počínání. Nepolitické divadlo, zaměřené jen k pobavení, a estetizované. Choreografie je u jakékoli muzikálové produkce lepší.
Mezi protagonisty se vyjímají tři: Sona MacDonald jako Pirátka Jenny, spíš dáma než děvka; Sonja Beisswenger jako sebevědomá Polly, a Martin Bermoser jako Mincmistr Matthias. Byl by lepší v roli Mackieho, jehož představitel Michael Rotschopf je hlasově i herecky málo zajímavý a pro ústřední roli Mackeatha má k dispozici málo prostředků. Policejní šéf Brown v podání Sierka Radzeie je komediantský, Graham F. Valentine jako Peachum brzdí tempo a Miriam Fussenegger jako Lucy zapadne. A s baladou paní Peachum (Pascal von Wroblewsky) o sexuální závislosti jsme se octli už úplně na dně.
(Der Kurier – 13. srpna 2015 – Gert Korentschnig)
Salzburger Festspiele 2015
Bertolt Brecht / Kurt Weill:
Mackie Messer – Eine Salzburger Dreigroschenoper
Hudební úprava: Martin Lowe
Hudební nastudování a dirigent: Holger Kolodziej
Režie: Julian Crouch, Sven-Eric Bechtolf
Scéna: Julian Crouch
Kostýmy: Kevin Pollard
Choreografie: Ann Yee
Světla: Friedrich Rom
Zvuk: Bobby Aitken
Video: Joshua Higgason, Video
Ensemble 013
Premiéra 13. srpna 2015 Felsenreitschule Salzburg
Jonathan Jeremiah Peachum – Graham F. Valentine
Frau Peachum – Pascal von Wroblewsky
Polly Peachum – Sonja Beisswenger
Macheath – Michael Rotschopf
Brown – Sierk Radzei
Lucy – Miriam Fussenegger
Trauerweidenwalter – Gilbert von Sohlern
Hakenfingerjakob – Martin Birnbaum
Münzmatthias – Martin Bermoser
Sägerobert – Wolfgang Seidenberg
Ede – Johann Rosenhammer
Jimmy – Christian Fröhlich
Filch – Martin Vischer
Spelunkenjenny – Sona MacDonald
Smith / Hochwürden Kimball – Steffen Schortie Scheumann
Připravila a přeložila Vlasta Reittererová
Foto © Salzburger Festspiele / Ruth Walz
