První z těchto čísel program zahajovalo – skladba Polární záře je součástí autorského alba Nordic Escapes Kristjana Järviho. Na koncertě zazněla v české premiéře. Vcelku líbivá skladba vychází z minimalismu, postupně nabaluje a rozvíjí krátké motivky a opakované rytmické figury. Působivé „tetelení“ a trylkování, zprvu lehké a nepostřehnutelné, vystihuje éterické záření, dále mohutní do výraznějších barev až se rozklene do radostné harmonie, kterou si můžeme spojovat s tímto dechberoucím nebeským úkazem. Je vlastně s podivem, že polární záře neinspirovala více skladeb.
Ruský houslový virtuos Vadim Repin přednesl Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll op. 63 Sergeje Prokofjeva. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK na tohoto houslistu čekal několik let. Poprvé jeho vystoupení v roce 2019 zmařil kus ulomeného štuku ve Smetanově síni a podruhé, v roce 2021, zasáhla pandemie. Vadim Repin, sibiřský rodák, byl kdysi zázračným dítětem. V jedenácti letech vyhrál Mezinárodní houslovou soutěž Henryka Wieniawského a jeho umělecká hvězda je stále stejně zářivá. Prokofjeva pojal spíše civilně, technicky bravurně, ale po výrazové stránce bez okázalosti, s jednoduchou přirozeností. Střední věta je na Prokofjeva nezvykle sladká a romantická, autor tehdy v roce 1936 vyšel vstříc vkusu „nové jednoduchosti“. Repin ji hrál s vroucností, melodie stoupající do kosmických výšek vybíral s křišťálově čistou intonací. Totéž předvedl v exponovaném partu třetí věty, kde sólista prakticky nesundá ruku z hmatníku a s každou další figurou stoupá technická náročnost až do delirické kódy s velkým bubnem.
S orchestrem se rytmicky shodli, nicméně byl to Prokofjev méně jiskrný a výrazný, než bychom očekávali. Kristjan Järvi předvádí velmi zajímavou choreografii gest a kroků, tanečních figur na dirigentském stupínku. Jeho typickým gestem jsou kroužky zápěstím, někdy stihne dva až tři na jednu dobu, a také výrazná gesta napjatých paží, jako by řídil provoz na křižovatce. Vizuálně výrazné, ne vždy tak efektivní ve vyznění orchestru.
Asi nejemocionálnějším momentem večera byla po přestávce Labutí píseň Arvo Pärta, až nezvykle hutná a melodicky vystavěná oproti typickému Pärtovu minimalistickému plynutí. I zde je duchovní kontext – skladba je orchestrální verzí kantáty s varhanami Littlemore Tractus, vycházející z kázání kardinála Johna Henryho Newmana, anglikánského teologa z devatenáctého století. Skladba zní starobyle, přináší důstojné chorály a hutné akordy, orchestr má velkorysý zvuk a zapojuje zvony, marimbu, harfy, zvonky, speciálně laděné tympány. I přesto, že je to netypický Pärt, promlouvá k nám jako vždy jeho silné charisma.
Na závěr zařadil Kristjan Järvi druhou skladbu, na níž měl osobní podíl – suitu z Čajkovského opery Sněhurka ve vlastním aranžmá. A dobře udělal. Tato efektní kompilace jiskřivých a zpěvných Čajkovského melodií ve stylu „to nejlepší ze Sněhurky“ zvedla v publiku náladu. Motivy se sice střídaly tak rychle, že se v nich jen stěží mohl orientovat i ten, kdo zná celou operu, ale nakonec se člověk musel poddat tomu náporu optimistické a radostné hudby, jakou mu orchestr FOK s brilancí naservíroval. Čajkovský je prostě ryzí fenomén, který vás strhne za všech okolností.
Kristjan Järvi & Vadim Repin
16. února 2022, 19:30 hodin
Obecní dům – Smetanova síň
Program:
Kristjan Järvi: Polární záře (česká premiéra)
Sergej Prokofjev: Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll op. 63
Arvo Pärt: Labutí píseň
Petr Iljič Čajkovskij: Sněhurka, suita ze scénické hudby (arr. Kristjan Järvi)
Účinkující:
Vadim Repin – housle
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Kristjan Järvi – dirigent
