Leoš Janáček byl náruživý, poučený a hodně průkopnický folklorní sběratel písní a zvyků nejenom svého rodného kraje, jak dosvědčuje jeho život, jeho dílo. Strážnická Cimbálová muzika Danaj představila výběr z jeho folklorního zájmu o jihovýchodní Moravu a zavedla nás do Vnorov, Lidéřovic, jež byly asi prvními iniciátory tohoto jeho zájmu, do proslavené Strážnice, do horňácké Velké nad Veličkou a do Lipova. Také na Kopanice, do Březové i do Strání. Zavzpomínalo se na Janáčkovy významné sběratelské spolupracovníky Františka Bartoše, Hynka Bíma, Františku Kyselkovou i Martina Zemana, i postavy méně známé, jako byl třeba František Pospíšil. Hlavně však zněla cimbálovka, hudba, která na luhačovickou kolonádu patří neodmyslitelně a mohla by znít denně a posluchačům by se neomrzela.
Kapela Cimbálová muzika Danaj zahájila strážnickou sadou melodií podle tance danaj, který se zachoval i v tamním okolí. Když tyto melodie zapisoval Leoš Janáček, hráli mu tři hudci, my jsme měli hudců sedm, hráli a zpívali: Stanislav Sekyra, Jan Holubík, Richard Bittner, Dušan Okénka, Josef Múčka, na cimbál Magdalena Múčková, primáš Jan Gajda. Z moravských Kopanic, ze Strání zpíval ženský sbor Netáta také písně z Březové. Sbor smysluplného jména – netáta je lidový název bylinky, která se používala jako afrodiziakum, plavuň vidlačka, šohajky ji nosily ze fěrtuškem, roste pod Javorinou. Samozřejmě že jejich vstupní písničky byly milostné: Bodaj ťa, šohajko i Seděla na vršku. Magdalena Múčková nejen hraje na cimbál, připravila program tak, aby byl skutečně janáčkovský, představením nás provázela a také zazpívala milostnou, tesklivou Hluboký járečku, nemožu ťa objet…
Z Lidéřovic, kde Leoš Janáček pobýval v mládí u svého strýce faráře, zazpíval Danaj vzácnou ranní píseň nábožnou Rozmilý člověče, blíží sa svítání, jednu z kostelních písní, vzácně dochovaných už od roku 1606. Ale dostali jsme se i k tancům šavlovým, zažili Fašančaře a jejich repertoár Pod šable: Otvíraj šenkéřko, Horenka hora, Na tu svatú katěrinskú nedělu i S pánem Bohem temu domu a další jejich vzácnosti. Mraky nad Luhačovicemi táhly směrem k přehradě, pár kapek skáplo, osvěžily vzduch. Spršku lidových klenotů uzavřel Danaj duchovní písní Nevíme dne ani hodiny vznešeně, a toto rozloučení jakoby potvrdilo dávné Janáčkovo vyjádření: „Lidová píseň je celý člověk… co v ní lásky, štěstí a pravdy.“
Festival Janáček a Luhačovice
Cimbálová muzika Danaj
Luhačovice, Odpolední kolonádní koncert, 19. července 2019