Co má Smetana společného s Kabeláčem, že se setkávají na novém albu Jana Bartoše? Oba byli ve své době uznávanými skladateli, dirigenty a klavíristy. Jejich klavírní tvorba, jakkoli moderní a nadčasová, zůstává ve stínu vrcholných symfonických děl. Smetana svůj cyklus Sny (1875) komponoval v době, kdy dokončoval Šárku a Z českých luhů a hájů, snad nejpozoruhodnější básně z cyklu Má vlast. Oba Kabeláčovy klavírní cykly vznikaly v těsném sousedství Mysteria času, jeho vrcholného symfonického opusu, který v posledních letech objevují nejlepší světové orchestry v Berlíně, Clevelandu i Londýně. Kabeláčův životní příběh je téměř symbolickým obrazem osudů představitelů českého humanismu, svobodného umění a inteligence v poryvech historických událostí 30.–70. let 20. století. Zatímco ve světě Kabeláčova hudba slavila úspěchy, v jeho vlasti se komunistický režim na mnoho let postaral o její umlčení. Jeho hudební styl se vyvíjel od složitého k jednoduchému, a v mnohém tak předznamenal nástup postmoderny i minimalismu. Silným inspiračním pramenem mu byla mimoevropská lidová hudba, jak je zřejmé z cyklu Cizokrajné motivy.
Jan Bartoš se zamýšlí nad dramaturgií alba: „Kabeláčovo silně humanisticky zaměřené dílo vědomě navazuje na skladatelský odkaz Bedřicha Smetany. Vždy jsem mezi těmito dvěma autory vnímal silnou vnitřní příbuznost. Některé blízké rysy vyvstanou okamžitě: doporučuji si poslechnout Smetanovo Před hradem a poté Kabeláčovo Preludio corale, či Smetanův Tábor z cyklu Má vlast a poté Kabeláčovu orchestrální passacaglii Mysterium času. Jiné paralely zahlédneme v jejich umělecké dráze. Byli nejen uznávanými skladateli, ale i respektovanými dirigenty a klavíristy. Bedřich Smetana byl žákem významného klavíristy a pedagoga Josefa Proksche. Prokschův ústav při svých koncertních zájezdech do Prahy navštěvovali světoví klavíristé, například Franz Liszt, Clara Schumannová, Anton Rubinstein či Hans von Bülow. Miloslav Kabeláč byl absolventem mistrovské třídy u Viléma Kurze, který studoval u Prokschova žáka Jakuba Holfelda.“
Album vydává Supraphon 24. února 2023 na CD i v digitálních formátech.
Jan Bartoš je vítězem mnoha zahraničních soutěží, mimo jiné tří soutěží v New Yorku – Mieczyslaw Munz Competition, Zaslavsky-Koch Competition a Peter S. Reed Award, dále Rotary Musikförderpreis v německém Norimberku a Concertino Praga v České republice. Dále je držitelem prestižních ocenění a stipendií Ministerstva kultury ČR, Rucorva Trust Award v Holandsku a Schimmel Prize v Německu. Koncertoval v mnoha evropských zemích (v pražském Rudolfinu, ve vídeňském Mozarthausu, v Cartoixa de Valldemossa na Mallorce, v neapolské Villa Pignatelli, v tarragonském Teatro Metropol či Chopinově domě v Duszniki Zdrój), stejně jako v Asii a USA (Carnegie Hall, Juilliard School, Merkin Concert Hall, Rockefeller University v New Yorku, Aronoff Center v Cincinnati, Rousell Hall v New Orleans ad.). Vystupoval s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Manhattan Philharmonia, Siam Sinfonietta, Czech Virtuosi, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou filharmonií. Spolupracoval mimo jiné s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Kennethem Kieslerem, Tomášem Hanusem, Trisdee na Patalungem, Leošem Svárovským a dalšími.
Jan Bartoš pracoval s renomovanými umělci a pedagogy. Byl posledním žákem legendárního klavíristy Ivana Moravce. V České republice studoval ve třídách Martina Ballýho a Miroslava Langera, v zahraničí pokračoval pod vedením Zenona Fishbeina a Jamese Tocca, soukromě studoval s Leonem Fleisherem a Alfredem Brendelem. Je držitelem doktorátu Akademie múzických umění v Praze a Professional Studies Certificate Manhattan School of Music v New Yorku. V USA se také intenzivně věnoval komorní hudbě pod vedením Roberta Manna (Juilliard String Quartet) a Lawrence Duttona (Emerson String Quartet). Je uměleckým ředitelem mezinárodního projektu Prague Music Performance.
