„Sukův Asrael patří v kontextu celého mého hudebního života ke ‚kultovním‘ skladbám. Uchvácení její silou a krásou mne provází už od mladých let, kdy jsem byl ještě na střední škole v rodném Brně, a neutuchá dodnes – naopak, posiluje se ustavičně; můj obdiv k Sukovi se právě snad především prostřednictvím tohoto díla prohlu-buje,“ vyznává se Jakub Hrůša. „Mluví se možná až příliš často o vnějších a osobních stránkách této jedinečné symfonie, ale zdá se mi, že je třeba znovu a znovu zdůrazňovat také ‚prostší‘, ale ještě zásadnější příčinu, proč nás Asrael dodnes tolik uchvacuje: je jí kompoziční mistrovství, ba neváhám říci genialita jeho hudby.“
Premiéra symfonie Asrael se uskutečnila 3. února 1907 v provedení orchestru Národního divadla za řízení Karla Kovařovice. Znovu Asrael zazněl 7. ledna 1912 v podání České filharmonie doplněné o členy orchestru Národního divadla pod taktovkou Viléma Zemánka. Stalo se tak u příležitosti prvního koncertu České filharmonie v nově postaveném Obecním domě. Asrael pak nejčastěji ze všech šéfdirigentů České filharmonie uváděl Václav Talich, který řídil třetinu z třiasedmdesáti koncertů, na nichž Sukova smuteční symfonie zazněla. Z nedávné doby je možné připomenout velkolepé uvedení Asraela v září 2014 při zahájení 119. sezony České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, který zároveň Sukovu symfonii v únoru 2017 natočil jako svou poslední nahrávku pro vydavatelství Decca, kde vyšla o dva roky později a zařadila se tak vedle legendárních supraphonských nahrávek s Václavem Talichem z roku 1952 či s Charlesem Mackerrasem z roku 2007. V podání prvního českého orchestru a pod taktovkou Jakuba Hrůši Asrael naposledy zazněl na festivalu Dvořákova Praha v září 2020.
„V případě Koncertu pro klavír fis moll mne nejvíc energizuje pomyšlení na hudební spolupráci s pianistou Daniilem Trifonovem. Jsou sólisté, jež nelze ani v nejmenším zařadit mezi ostatní nebo nějak typově definovat. Fascinují naprosto jedinečně. Jmenoval bych jednoho v minulosti – alespoň pro mne byl takovým Svjatoslav Richter. Dnes mne podobným způsobem unáší Daniil Trifonov. Vzpomínám na úžasný společný zážitek provedení Druhého koncertu Sergeje Rachmaninova s londýnským Philharmonia Orchestra, ale také na to, jak jsme s ním a s Bamberskými symfoniky objevovali kvality jeho vlastního Klavírního koncertu,“ říká Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia a designovaný hudební ředitel Královské opery v Covent Garden.
Klavírní koncert fis moll je ve tvorbě Alexandra Skrjabina jediným koncertem pro sólový nástroj s orchestrem vůbec. Českou premiéru provedla Česká filharmonie s Václavem Talichem 7. prosince 1924, sólistou byl Emil Mikelka, který hrál stejný koncert i v přímém rozhlasovém přenosu ze studia Radiojournalu 17. července 1934. Koncert dirigoval František Stupka, jenž ho rovněž s Emilem Mikelkou uvedl už v roce 1925 v Plzni a pak znovu v roce 1927 v Praze s Nikolajem Orlovem. Od té doby Skrjabinův koncert v provedení České filharmonie zazněl jen v roce 1998 s klavíristou Lvem Vinocourem a dirigentem Liborem Peškem, který ho ovšem už v roce 1986 natočil s Garrickem Ohlssonem pro Supraphon, kde vyšel v roce 1987 a znovu v roce 2013.
