Vznikají mezi vystavenými díly vztahy nezávisle na kurátorovi a jeho záměru?
Obojí. Některé vztahy jsou jasnou kurátorskou volbou, většinou jsou také explicitně vyjádřeny v textech a popiscích, zaměřených na estetické nebo stylistické shody, vztahy k oficiálnímu politickému programu, motivu, době, geografii atd. Mezi díly pak existuje mnoho dalších vztahů, které přesahují demonstraci těch, jež jsou takto předkládány.
Existují vztahy i na velmi tradiční výstavě, která je vlastně jen lineárním výběrem děl jednoho umělce, například?
Samozřejmě ano. Na této konkrétní výstavě je ale v popředí větší množství vztahů (nebo kategorií), takže lineární čtení, jako je časový postup nebo technický vývoj, je narušeno „mřížkami výkladu“, které nabízí muzeografie.
Jak důležitý je prostor a umístění exponátů v něm?
jsou velmi důležité, protože vytváří seskupení a rozdíly mezi nimi (kontrasty, nuance, výjimky z pravidla atd.), ty jsou na začátku výstavy velmi čitelné, pak se stávají stále složitějšími, až se téměř rozplynou.
Pracujete s kategorizací vztahů, s jejich pojmenováním?
Pojmenováváme tolik kategorií, kolik jich vidíme, aniž bychom mezi nimi stanovovali nějakou hierarchii důležitosti.
Jaké další metody používáte? Personifikujete objekty a přemýšlíte o nich, jako by to byli lidé nebo dramatické postavy?
Sledujeme a mapujeme části výstavy. Více než na každé jednotlivé dílo se díváme na parametry, které nám umožňují vidět je ve vztahu k dílu jinému.
Jak pak své poznatky převádíte do tance?
Hledáme principy, které mohou právě nechat vyniknout rozdíly a podobnosti analogicky mezi tanečními sekvencemi – snažíme se je ale spíše aktivovat než demonstrovat.
Jak řešíte vztahy mezi vámi, performery?
Každý performer je aktivní, ztělesněný archiv. Výše zmíněné aktivační principy umožňují, aby se vztahy mezi těmito vznikajícími tanci objevovaly a mizely, aniž by se stabilizovaly.
Jde o pevně danou choreografii, nebo okamžitou kompozici?
vytváříme fixní choreografii složenou z různých improvizačních principů. Tyto principy jsou poměrně omezující a nahrazují kompoziční aktivitu, kterou by vyžadovala otevřenější forma.
Budou diváci sledovat představení z konkrétního místa, nebo se budou volně pohybovat v prostoru?
Zatím si nejsme jisti. Mohlo by to skončit jako trvalé, instalační dílo, ale premiéra hotového celku bude až příští září, takže se to ještě může ubírat mnoha různými směry.
Jakou roli hraje v představení hudba?
S tou vůbec nepracujeme.
Jaká je v procesu pozice kurátora výstavy? Vysvětluje vám koncepci a svůj záměr, jaké vztahy mezi vystavenými díly zobrazil, nebo nechává volnost vaší intuici a představivosti?
S Michalem Novotným vedeme průběžný rozhovor, abychom pochopili, jak on a kurátorský tým postupovali při koncipování výstavy. Nyní navštěvuje naše zkoušky, aby pochopil, jak postupujeme choreograficky a jak to reaguje na výstavu, diskutujeme o tom. Jako choreograf mám ale naprostou volnost. Moje intuice a představivost se samozřejmě orientují podle toho, jakou pozornost výstavě věnujeme.
—
Neděle 12. 11., NG, Veletržní palác
15:00 – Komentovaná prohlídka s kurátorem (zdarma, rezervace na GoOut.cz)
Kurátor Michal Novotný ozřejmí kontext výstavy 1939–2021: Konec černobílé doby.
16:00 – performance
