V současné době vám vycházejí dvě alba. Jedno s houslistou Danielem Matejčou, druhé sólové. Na prvním jmenovaném pak najdeme pouze skladby českých autorů. Byl to záměr?
Myslím si, že to záměr úplně nebyl. Společnou nahrávku jsme s Danielem Matejčou plánovali již delší dobu a v době nahrávání jsme měli na repertoáru převážně hudbu českých autorů, která nám velmi seděla, takže nám přišlo logické nahrát na album právě je.
Jak vlastně začala vaše spolupráce?
Poprvé jsme se potkali na soutěži Concertino Praga v roce 2020, kde jsme se jednak skamarádili a jednak jsme zjistili, že si rozumíme i po hudební stránce. Samotná spolupráce pak začala v roce 2021. Roku 2023 jsme pak znovu soutěžili na Concertinu, tentokrát už však v komorní kategorii jako duo a uspěli jsme. Nahrání alba pak byla hlavní cena.

Spolu s ním vás také čeká koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, je to tak?
Ano, provedeme na něm Dvojkoncert pro housle a klavír Wolfganga Amadea Mozarta. Zajímavostí je, že je dílo nedokončené. O jeho dotvoření se postaral až britský skladatel Philip Wilby.
Před Mozartem zazní skladba soudobého českého autora Jaroslava Pelikána. To mě přivádí na otázku, co vy a soudobá hudba, případně hudba 20. století?
Hudba 20. století mě bavila nejvíce tak mezi mým jedenáctým a třináctým rokem, kdy jsem doslova hltal moderní kompoziční proudy. Postupem času se ale chutě v hudbě mění a teď jsem zase velkým milovníkem středověké a renezanční vokální hudby.
Mozarta budete hrát nejen na výše zmíněném koncertě, ale také na koncertě ve vídeňském Musikverein, který vás čeká příští rok. S Moravskou filharmonií Olomouc tam provedete Mozartův Klavírní koncert d moll. Čím je vám Mozartova hudba blízká?
Mozartova hudba mě fascinuje na jedné straně svou do detailů promyšlenou strukturou, na stranu druhou očividnou lehkostí, s jakou byla napsána. Je v ní opravdu slyšet genialita skladatele.
Lze říct, že je to váš nejoblíbenější autor klavírní hudby?
To ne, mým nejoblíbenějším skladatelem je určitě Johannes Brahms. Na druhou stranu, nebýt Mozarta, nebylo by Beethovena, a nebýt Beethovena, nebylo by Brahmse, takže tam cítím určitou návaznost.
Uslyšíme Brahmsovu hudbu na vašem chystaném sólovém albu?
Ne, Brahms na albu není, protože by tam dramaturgicky nezapadl.
Na jaké skladby se tedy posluchači mohou těšit?
Rozhodl jsem se pro Musorgského Obrázky z výstavy, jejichž protipólem bude pět Skrjabinových Preludií, op. 16. Ta jsou z doby, kdy se Skrjabin velmi inspiroval Chopinem a pro posluchače budou určitým odpočinkem. Poslední část alba pak tvoří Six Moments Musicaux Sergeje Rachmaninova a ještě jedna drobnost od Skrjabina.
Proč jste se rozhodl na své debutové album zařadit hudbu právě těchto autorů?
Six Moments Musicaux tvořilo velmi důležitou část programu při mé účasti na Van Cliburn International Junior Competition v USA a mé provedení bylo velmi kladně přijato kritikou, proto jsem se rozhodl je zařadit i na album. Obrázky z výstavy mám rád odmalička a Skrjabinova Preludia jsem slyšel asi ve svých třinácti letech z nahrávky na YouTube – ta jejich lyrika mě velmi oslovila.
Pokud vím, jste stále na konzervatoři v Kroměříži, jaké jsou vaše další studijní plány?
Letos jsem na konzervatoři odmaturoval a od příštího roku nastupuji na JAMU do Brna, kde budu studovat klavír u profesorky Aleny Vlasákové a profesora Jana Jiraského. U paní profesorky Vlasákové konzultuji odmalička a považuji ji za naprosto výjimečnou postavu české klavírní pedagogiky, takže studium u ní považuji za velkou výsadu.

Vzhledem k tomu, že zaznamenáváte úspěchy i v zahraničí, neuvažoval jste o studiu mimo ČR?
Když jsem byl na Cliburnově soutěži, lákali mě na Juilliard a na Curtis Institute. Rozhodl jsem se ale zůstat v ČR. Byla to jednak věc financí, jednak by mi třeba Juilliard, podle toho, co jsem o něm slyšel, jako škola nevyhovoval. Bližší by mi byl třeba Curtis, který je menší a osobnější. Možná, že se tam v budoucnu přihlásím, zatím jsem ale spokojen tady. Navíc nemám nouzi o různé zahraniční kurzy. Konzultuji například s proforkou Ewou Kupiec, působící v Hannoveru a díky nadaci Karla Komárka, jejímž jsem stipendistou, mě teď ke konci roku čekají masterclassy v Londýně, v lednu příštího roku koncerty a masterclassy ve Švýcarsku a v únoru pak v New Yorku.
Příští rok vás také čeká koncert na Pražském jaru. Co od vás posluchači uslyší?
Ano, na Pražském jaru zahraji 23. května 2026. Zahraji Busoniho transkripci Bachovy Chaconny d moll, dále pak Bachovu Toccatu e moll, Janáčkovu Sonátu 1.X.1905 a Morceaux de Fantaisie Sergeje Rachmaninova. Zvlášť jsem rád, že si můžu zahrát Janáčkovu sonátu, protože Leoše Janáčka považuji za největšího českého skladatele, alespoň pokud jde o klavírní tvorbu.
Máte za sebou Cliburnovu soutěž, před sebou vystoupení na Pražském jaru. Jaké jsou vaše další mety, koncertní i soutěžní?
Velkou metou pro mě určitě bylo natočení debutového alba. Jinak se teď chci naplno věnovat koncertování a studiu. Velmi důležité jsou pro mě také již zmiňované koncerty a mistrovské kurzy v zahraničí.
Kde vás posluchači budou moci tento a příští rok ještě slyšet?
Určitě bych chtěl ještě jednou pozvat posluchače na 23. září 2025 do Anežského kláštera na můj společný koncert s Danielem Matejčou a Rozhlasovými symfoniky. Rád bych také pozval na svůj recitál, který proběhne 18. listopadu 2025 v Brně, a to v Besedním domě. V listopadu pak odehraji i jeden zahraniční recitál, konkrétně v Salcburku. S olomouckou filharmonií zahrajeme 6. ledna příštího roku Mozartův Koncert d moll v Olomouci, bude to dva dny před již zmiňovaným vystoupením ve Vídni. V březnu si zahraji v Litovli opět s Danielem Matejčou, v dubnu sólový recitál v Litvínově… Kalendář se samozřejmě doplňuje postupně, takže toto bude ze stěžejnějších vystoupení zatím všechno.
Ještě se na chvíli vrátím k soutěžím. Chtěl byste se nějaké další zúčastnit? Jak vlastně soutěže vnímáte?
Soutěže jsou pro dnešní mladou generaci hudebníků nezbytné, neboť jim velmi pomáhají ve zviditelnění se. Jsou také prospěšné pro umělecký růst, neboť si hudebník vyzkouší hraní za různých podmínek a situací. Jejich prvotní myšlenka mi ale blízká příliš není. Nemyslím si, že by se daly hudební výkony měřit. Pokud jde o účast v nějaké případné další soutěži, nechávám to otevřené.
Velmi vám děkuji za rozhovor.
